Lidí zde bylo opravdu požehnaně, dokonce se tvořila fronta. Krátce po 14. hodině hlásila Lucie Hubálková, která potencionální curlery evidovala, že na led již vkročilo více než 140 dospělých a dětí.
Stačilo nazout čistou sportovní obuv, zařadit se po vypuštění na led do jedné z mnoha skupinek a hlavně pozorně poslouchat „trenéra" ve žlutém tričku s emblémem klubu a jmenovkou. Všude na ploše zkoušeli velcí i malí skluz pomocí speciálního návleku s teflonovou podrážkou na botu, odhazování kamenů nebo metení.
Profíkům se to hraje
V podání „mistrů" se vše zdálo naprosto jednoduché, ale realizace na ledě vypadala poněkud jinak. Jednou z mnoha účastnic byla i Petra Schwaningerová, která přijela až Hradce Králové. „Přivedl mě sem kamarád s tím, že si můžu curling zkusit.

Je to super," řekla vzápětí po tom, co koštětem usnadnila klouzání kamene odhozeného svým známým. „Nejtěžší je ten smyk, odražení, skluz, udržet rovnováhu," dodala a s úsměvem pokračovala
„Nejvíc mě to šlo se smetákem, jako každé ženské. I když mně se hodně kloužou boty, takže i se smetákem to bylo těžké." Zajímavý byl i její poslední postřeh: „Nejdřív je lepší zkusit skluz, to zjistíte, že se vám klepou nohy, že to je trochu problém. V televizi vše vypadá hodně jednoduše."
Organizátoři vysvětlili nejen techniku, ale bylo možné dozvědět se i spoustu zajímavých informací o podstatě této hry, která má více než pět set let starou historii.

„Curling je hodně o fyzice," zdůraznila Lucie Hubálková a díky ní už také vím, že zespoda kamenů je prstýnek, po kterém jezdí.
Na povrchu ledu jsou kapky, protože se před zahájením hry sprchuje, a dvacetikilový kámen pak jezdí jenom po nich – má díky tomu daleko menší tření, proto dojede dál. Na ledu mají kameny točitý pohyb, nejednou rovně ale po křivkách a metením se dráha napřimuje, a přitom se ještě rozehřívá povrch ledu.
A jak vypadá budoucnost curlingu v Opočně? „Jsme rádi, že se tady projevuje zájem o curling, protože bychom tady chtěli vytvořit silnou základnu, ať hráčskou nebo lidí, kteří si přijdou pouze zatrénovat.

V rámci tréninku jsme schopni vyčlenit jednu dráhu pro veřejnost, aby si lidé tento sport vyzkoušeli," řekl Václav Hubálek z hradeckého CC Riper a dodal „Našli jsme zde lepší zázemí, ochotnější jednání i přístup města a správců stadionu, zkrátka lepší možnosti."

Na vlastní kůži: „Klouzat, držet rovnováhu a ještě koště."

Opočno – Důkladná teoretická příprava v podobě sledování finále v curlingu na Zimních olympijských hrách v Soči se mi pro účast na Dni otevřených dveří pořádaném curlingovým klubem na zimním stadionu v Opočně zdála naprosto dostatečná.
A tak jsem se hned po vstupu na led stala součástí družstva, v němž byli dva zhruba desetiletí kluci a táta jednoho z nich.
První slova, která jsem od našeho „trenéra" Václava Hubálka slyšela, byla: „Sklouzněte se do pohody."  V jeho podání to tak přesně vypadalo – postavil se, čí spíše podřepl do startovního bloku a nádherným klidným skluzem odjel po ledě s nataženou pravou rukou připravenou na odhoz kamene.
Mému prvnímu curlingovému pohybu předcházelo složité rozhodování, po které noze se budu vlastně klouzat. Nebyla jsem vůbec sama, komu se chtělo klouzat po pravé, což je u praváka curlingový nesmysl.
Takže rozhodnuto: musím se odrazit pravou a klouzat po levé, na kterou tedy nazouvám „klouzací" podrážku.  Stejně jako moji spoluhráči jsem pro svůj pokus vyfasovala na oporu a regulaci pohybu dva umělohmotné kužele.

„Zakleknu" do bloku opřená o kužele, odraz a…to, co následuje, připomíná skluz velmi-velmi vzdáleně. Druhý pokus: opět rovnání noh, uvědomit si, kterou mám na odraz a kterou na skluz. Konečně se odrážím a…opěrné kužele v mých rukách jedou místo dopředu do strany a já tím pádem místo po teleflonové podrážce na levé botě úplně po něčem jiném. Naražené koleno docela bolí, vzhledem k tomu, že ostatní dopadli podobně, nepřipadám si jako úplně nemožná.
Před dalším pokusem nás ale šokuje trenér Hubálek, když nám do levé ruky místo opěrného kužele, „vrazí" koště. Jak to mám všechno stihnout? Klouzat, držet rovnováhu a ještě koště! Navíc mi stále v pravé ruce chybí držadlo od kamene, který bych měla při tom všem ještě odhodit!
Vidím, že tady mi asi pšenka nepokvete, a tak jdu raději zkusit zametat s koštětem.

Tenhle „nástroj" přece beru v rámci „šůrování" bytu do ruky pravidelně – určitě to tedy nebude žádný problém. Můj spoluhráč odhodí kámen a já teoreticky připravena vím, že musím zametat kolmo k dráze pohybu, což ovšem znamená, že musím před kamenem ustupovat jakoby bokem.
Boty se mi smekají, takže se v tu chvíli stává z koštěte nástroj ne na metení, ale opěrná hůl. Kámen klouže po ledě, já taky a pohyb mého koštěte připomíná curlingové metení asi dost vzdáleně. Nevadí, ostatní curleři kolem mě na tom jsou podobně a zkusit se má v životě úplně všechno, co se nabízí.
Důležitá informace na závěr: Na seznamovací lekci s curlingem příště pošlu i svůj chytrý počítač, který mi dnes při psaní textu automaticky opravil slovo „curler" na „celer"!  

Dana Ehlová