Mimořádná linka Praha – Tokio. Tuto leteckou trasu, kterou proslavila stejnojmenná píseň Hany Zagorové si včera vyzkoušela první a hlavní část basketbalové výpravy (osm hráčů), Pravda s přestupem v Paříži. Nikomu z vysokých pasažérů to ale nevadilo. Protože. Stejně jako bylo za minulého režimu vzácné dostat se do Japonska, je vzácný úspěch českých obrů. Vždyť se po 41 letech probojovali na olympijské hry. Navíc složitějším klíčem a v daleko silnější konkurenci.

Mimochodem v české verzi písně se zpívá a dávných přáních a snech. A největší klenot na palubě letadla, při vší úctě ke spoluhráčům i sportovcům z dalších odvětvích. Tomáš Satoranský snil o účasti pod pěti kruhy už jako malý kluk.

„Účast na olympiádě byl pro mě větší sen než se dostat do NBA. Nikdy jsem si nedokázal, že se mi to povede. Uměl jsem si představit, že mám na to, abych okusil americké palubovky, ale olympiáda byl pro mě nedosažitelný cíl. A teď se stal skutečností. Nadšení, že jsme na olympiádě je obrovské. Teď před odletem, se to těšení ještě zvětšuje. Celé hry si náramně užijeme. Ale ne, že se jedeme jen zúčastnit. To neodjíždím na žádný turnaj. První úkolem je porazit Írán a pak postoupit ze skupiny.“

Ještě jeden sen se může dočasnému kapitánovi národního týmu splnit. V kuloárech se mluví o tom, že by „Saty“ mohl být vlajkonošem české výpravy při slavnostním zahájení.

„Nad tím jsem moc nepřemýšlel. Od kvalifikace v Kanadě jsem vstřebával, že jedeme celý tým na olympiádu. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem si pomyslel, že by to byla pro mě obrovská pocta. A také nezapomenutelný moment,“ zasní se Tomáš Satoranský.

V originále se jmenuje výše zmíněné skladba Japanese boy. A právě za japonského chlapce se dá považovat Patrik Auda. V Zemi vycházejícího slunce strávil loňskou sezonu a v Jokohamě se chystá i na další. Teď se tak trochu předčasně a tak trochu neplánovaně do Japonska vrací.

„Samozřejmě jsme nevěděli, jak v Kanadě dopadneme. Já s touto variantou počítal a jsem nesmírně rád, že to dopadlo postupem. Je příjemné vracet se do známého prostředí. Akorát je mi líto, že nemůžeme opustit bublinu, protože Tokio je krásné město. Nicméně nejedeme tam kvůli turistice, ale zápasům. “

Dalším japonským chlapcem je Ondřej Balvín. Ten ještě před olympijskou kvalifikaci podepsal přestupní lístky ze španělského Bilbaa k nováčkovi nejvyšší soutěže Gunma Crane Thunders. A po olympiádě v japonském císařství zůstane, protože příprava na novou sezonu mu začíná v polovině srpna.

„Pro mě je cesta specifická, protože jsem si musel zabalit více zavazadel. Kdybych se vracel s naším týmem, musel bych pak v Japonsku na čtrnáct do karantény a takhle bych se tomu mohl vyhnout a ten volný čas využiji k cestování. Už teď si beru s sebou dvě tašky navíc a jako vášnivý hráč i svůj osobní počítač,” směje se Balvín.

Druhá část národního týmu se vypraví do Tokia ve čtvrtek. Pokud půjde vše hladce, dorazí těsně před slavnostním zahájením.

„To, že letíme na dvě části je čistě kvůli logistice. Dokud jsme se nekvalifikovali na olympiádu, tak kupovat letenky do Tokia by bylo značně riskantní z ekonomických důvodů. Takže jsme to začali aktivovat v momentě postupu. Naše skupina celkově čítá dvaadvacet členů. Nebylo jednoduché je umístit na poslední chvíli do jednoho letadla. Navíc v době, kdy půlka planety směřuje do Tokia,“ vysvětluje manažer reprezentace Michal Šob.

Glosa autora

Karty spolu hrát nemusí…

Život je nádherný tím, že občas servíruje překvapení. Ve světě pod bezednými koši o ně není v posledních letech nouze. Na svědomí je mají čeští reprezentanti. Nejdříve šokovali celou planetu šestým místem na mistrovství světa a na začátku července senzačně ovládli jednu z olympijských kvalifikací, což je katapultovalo na hry do Tokia. Jestli si odborníci i laická veřejnost mysleli, že je to všechno, tak se šeredně (hezky) zmýlili. Včetně mě. V životě by mě nenapadlo, že trenér Ronen Ginzburg při povoleném rozšíření soupisky o čtyři hráče, ukáže na Davida Jelínka. O něm se hovoří jako o enfant terrible českého basketbalu. Asi proto, že je svéhlavý a když se mu něco nelíbí, tak to dá najevo. V roce 2016 ho Ginzburg vyškrtl ze závěrečné nominace pro olympijskou kvalifikaci. Jelínek mu to vrátil o rok později před Eurobasketem. Naznačil mu, že není spokojen se svou rolí v týmu. Tím si do nároďáku zavřel dveře. A přišel o mistrovství světa v Číně. Urovnání vztahů nenasvědčovala ani nedávná kvalifikace v kanadské Victorii. Jenže olympiáda to je absolutní vrchol, který donutí jít chlapská ega stranou. Izraelský kouč s českým občanstvím nejlepšího hráče španělské Andorry oslovil a ten mu kývl. Však také, kdo by si chtěl nechat uniknout možnost porvat se o olympiádu. Karty spolu hrát nemusí, ale oba ukázali, že jim jde primárně o reprezentaci České republiky.