Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bauer: „Škoda teď končit? Škoda je lásky"

Pardubice - Pište si, tohle byl „Zázrak na sněhu"! Možná jste si mysleli, že běžec na lyžích LUKÁŠ BAUER pomalu uzavírá svoji veleúspěšnou kariéru a objížděl závody jen tak, aby si ještě vychutnal atmosféru.

4.6.2015
SDÍLEJ:

Lukáš Bauer.Foto: Vilém Fischl

Tak to by byla chyba. Pořád je to ten samý rváč, jako před deseti lety.

„Už z principu se na závody nechci jezdit jen zúčastnit," říká.

Důkaz? Na posledním mistrovství světa ve Falunu získal stříbrnou medaili v závodu na 50 km klasicky. Navíc přidal i sedmou příčku na patnáctikilometrové trati.

Je mu 37 let, kromě soupeřů na trati často zápasil s vlastními průduškami a astmatem. Vůle, se kterou nakopal zadek nemocem, nebo se díky ní hnal za medailemi na olympiádách ve Vancouveru a v Turíně, ho zdobí pořád.

Jen se ještě nevyjádřil, jestli bude ve své závodní kariéře pokračovat dál.

Nebyla by škoda končit, když stále dovedete dělat výjimečné výsledky?
Škoda je lásky (usmívá se). Jednou se končit bude na sto procent, ale jestli to bude teď v létě, tak momentálně opravdu nevím. Medaili mohu brát jako nakopnutí do dalšího tréninku, ale klidně se dá brát i opačně. Přeci se říká, že končit se má na vrcholu.

Ale pokud dovedete pořád prohánět mladíky, je to předčasné, ne?
Se sportováním končit rozhodně nechci. Ale jakou cestou pokračovat? Tam jasno nemám.

Teď je teplo, svítí slunce… Je čas si užít ovace, že v 37 letech jste stále schopen drtit o mladší generaci?
Tohle je hodně skvělý pocit (usměje se). V posledních sezonách se mi, třeba i ze zdravotních důvodů, tolik nedařilo. Připraveni jste, ale neprodáte to, sport občas úplně spravedlivý není. Ale tohle zjištění bylo super, zvlášť, když od poslední velké medaile z mistrovství světa v Liberci uběhlo už šest let. Mezi tím byly nějaké olympiády a já jsem stále schopen, i když ne dlouhodobě jako v předchozích sezonách, proniknout do špičky. To mě těší.

Je prostor si teď závody konečně užít, když od vás celý národ nečeká pokaždé medaili?
Vůbec ne, ani náhodou. Tady se nic nezměnilo, okolí medaili očekává pořád. Možná ne s takovou vírou… Sponzoři a vedení reprezentace výsledky chtějí, to má logiku. Podporují takové sportovce, kterým věří, že by měli dělat dobré výsledky a chtějí je po nich. Podívejte se na to takhle: Máte povinnost naplnit noviny svými články?

Ano, to sedí…
(usměje se) Vidíte a my zase musíme dodávat výsledky. Stejné to máme v tom, že se pak nikdo neptá, jestli vás nepolíbila múza, nebo mně nejely lyže. Ten produkt chtějí po nás obou.

Jak vás tak poslouchám, tak tlak na sebe vytváříte hlavně sám. Je to tak?
Ano, tlak jsem na sebe vytvářel vždycky. Třeba sezona před poslední olympiádou, kdy se konalo mistrovství světa ve Val di Fiemme, byla slabší. Hodně ji ovlivnilo, že jsem v létě nemohl čtyři měsíce sportovat, byly tam velké problémy s patou a se svalem. Ale tlak na sebe jsem vyvíjel pořád. Mám doma rodinu, děti mi rostou a nejsem s nimi. Pořád trénuji, jsem někde pryč a její celý chod se podřizuje mé kariéře. Tohle pak ospravedlní jen ty top výsledky. Už z principu se na závody nechci jezdit jen zúčastnit. Nebo další věcí jsou tréninky.

Bolí víc než před dvaceti lety?
Bolí. Bolí hodně. A musím si odpustit spoustu věcí, které bych rád dělal. Jsem třeba rád, když objedu jeden maraton na horských kolech za celou sezonu, tohle bych rozhodně chtěl dělat víc. Jenže je to věc, co mě neživí. Pak říkáte, jestli má smysl takhle tvrdě makat, jestli má smysl, aby se mi ve všem rodina podřizovala, okrádáte ji i sebe. A skončíte patnáctí. Spousta lidí řekne, že je to super. Ale když mám laťku nastavenou několika výhrami z minulých let nahoře?

Tak je to málo, rozumím.
Přesně tak, je to málo. Někdy jste byl na špičce, strašně tam fouká a není jednoduché se v ní udržet, ale byl jste tam. Nárazově se do ní zase vrátit je hrozně skvělá věc. To samé v minulé sezoně, na prvním svěťáku jsem se cítil hrozně dobře a závod se mi podařilo vyhrát. Tohle byl moment, který jsem si užil, stejně tak tu poslední medaili. Dovedu si tedy spíš užít výsledek, ne jen samotný závod.

Mluvil jste o věcech, co si během kariéry odříkáte. Máte v hlavě už seznam, co si dopřejete, až jednou poletí běžky do kouta?
Těch snů je strašně moc (usměje se). Ale přesně vím, jak tohle končí, řeknete si, že se stejně všechno stihnout nedá, protože stejně pak začnu chodit do práce a budu hlavně rád, když bude taková, co skončí někdy ve čtyři odpoledne. To máte stejné jako v zimě. Taky si říkám, na co všechno přijde čas, až skončí sezona. Jsem teď měsíc doma. A co jsem stihl? Moc toho není (usměje se).

Vážně nemáte jedno přání, které uskutečníte hned, co skončíte s lyžováním?
Tak třeba vyrazit s rodinou na pořádnou dovolenou, kde nebudete muset řešit tréninky a vůbec to, jestli můžete někam jet, protože se konají závody, tréninky, soustředění. A chtěl bych si pak jen tak jako hobby objet pár těch závodů na kole.

A to zvládnete? Se svojí přísností k sobě a tlakem na výsledky?
Právě (usměje se). S tím profláknutým ksichtem to jednoduché není. Když jsem třeba do přípravy zařadil orientační běh, hodně lidí se jenom kvůli mně přehlásilo do mé kategorie, aby si předběhli Bauera. Ale má to logiku, najednou vedle vás stojí někdo, koho znáte z televize, vy chodíte celý týden do práce a teď máte šanci ho porazit. To je motivace jako hrom (usměje se). Na tom kole to čekám taky.

Vaše duše závodníka se se všemi bude chtít porvat.
Bojím se toho, že až hodím běžky do kouta, budu strašně línej. Přijdu na závod na kolech, chytne mě amok, že nemůžu prohrát a dostanu infarkt (usměje se).

Každý den doma ve čtyři byste asi nebyl, ale bavilo by vás trénovat ostatní běžkaře?
Lákalo by mě to. Kdysi jsem řekl, že nikdy v životě, pak jsem to upravil na to, že nikdy ne v Čechách. Teď to upravuji na to, že bych trénovat asi i chtěl (usměje se). Ale rozhodně ne teď, hlavně kvůli času. Jako závodník létám po světě a kdybych se stal hned trenérem, je to úplně to samé, možná i horší. Zase bych jezdil všude možně. Pokud trénování, tak třeba, až budou děti na vysoké.

Tak co do té doby? Třeba expert v televizi? Výřečný jste až až…
Nejsem si jistý, jestli umím mluvit. Jedna věc je, když vedete monolog a vykládat nějaké svoje nesmysly. V televizi byste ale měl mluvit k věci, k tomu co se v reálu děje. Komentovat není vůbec nic snadného. Já taky rád sedím na gauči a říkám: „Proboha, co to tam plácají za nesmysly?" Jenže komentovat pořad a mluvit tak, abyste přinesli něco navíc, protože co vidím, mi nemusí nikdo říkat, do toho dodat atmosféru, na počítači tahat data… Ne, tohle je hodně těžká práce.

S takovým přístupem byste ale uspět mohl.
Vím, že bych měl velkou trému a diváci by museli být hodně tolerantní (usmívá se). Něco o našem sportu vím. Ale zase bych se nechtěl dostat do role komentátorů, co závodili a všechno si vztahují k sobě. Ne každý může vyhrávat a podle mě by se mělo i trochu prezentovat, že jet do patnáctého místa je mega úspěch. Je chyba, když se mluví hezky jen o těch, co jedou o medaili a další se pomalu posílají do práce. To jsem už taky zaslechl…

Autor: Pavel Ryšavý

4.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Chystá se turnaj neregistrovaných hráčů v Dobrušce

Pohřeb Adolfa Klepše
8

Lidé se loučili s náčelníkem krkonošské Horské služby Adolfem Klepšem

Naši prvňáci: ZŠ Rokytnice v Orlických horách

Rychnovsko - Seriál Deníku - Moje první školní tablo:

Deváté kolo podzimní fotbalové Tip ligy čtenářů Deníku vyhrál Jan Koblic

Rychnov nad Kněžnou - Vítězem 9. kola podzimní fotbalové Tip ligy čtenářů Rychnovského deníku se stal Jan Koblic z Vamberka (RK0039), který stejně jako Zdeňka Procházková a Vladimír Beran získal šestnáct bodů a upevnil si průběžné vedení. O jeho triumfu rozhodlo, že přesně uhádl Supertrefu.

Jednali o problémech průmyslové zóny

Rychnov nad Kněžnou - V rychnovském hotelu Havel se v úterá odpoledne konalo setkání k problematice průmyslové zóny Kvasiny.

Derby zlomila neproměněná penalta

Rychnovsko - Krajská fotbalová I. B třída: Častolovice vzdorovaly lídrovi z České Skalice pouze první poločas.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení