Po nevydařeném mistrovství Evropy se volil nový trenérský štáb. Hlavním koučem zůstal Ronen Ginzburg. Jste rád, že si vás znovu vybral za svého asistenta?
Jakmile jsem se dozvěděl, že pokračuje Neno, byl jsem rád. Z jeho strany přišlo okamžité oslovení. Za ty čtyři roky, co jsme spolupracovali, jsme třikrát byli úspěšní. Mám na mysli postup na Euro 2015, na něm sedmé místo a postup do olympijské kvalifikace. A jedna akce nám nevyšla, tedy poslední Euro. Nicméně teď se vytváří nová koncepce na ČBF, jakým způsobem chce národní tým pracovat. Už jen to, že Neno se vzdal velmi dobré pozice v Nymburce a vzal nároďák, zřetelně ukázal, že se touží revanšovat za neúspěch v Rumunsku. Společně chceme, aby byla mužská reprezentace špičkou pyramidy českého basketbalu.

Při hodnocení Eurobasketu jste vyslovil nahlas myšlenku, že by se měla vytvořit pozice „Tatínek národního týmu“. Teď můžete být spokojen, viďte?
Já jsem hlavně rád, že to Neno vzal na full time, že pracuje na plný úvazek. Bude mít hlavu jen pro národní tým. Myslím si, že děláme první kroky. Například angažováním Michala Miřejovského do role kondičního trenéra. V budoucnu by měl být ještě více spjat s hráči, než se teď děje. Konkrétně nyní má tři týdny v práci Lukáše Palyzu, který se vrací po zranění. Začal si analyzovat hráče, kteří jsou na reprezentačním kempu. Plánuje s nimi pracovat po celou sezonu. Až už při zranění nebo návratu po zranění. Když to shrnu, štáb trenérů by se měl ustálit a s hráči se bude pracovat více koncepčně. Kluci naopak uvidí, že ze strany národního týmu je o ně velký zájem.

A ještě jeden návrat do Kluže. Nadhodil jste, že by se mohl Světový pohár v Číně položit na oltář Eurobasketu 2021. Nezměnil jste názor?
Nadále si za svým osobním názorem stojím. Druhá věc: je důležité, aby v nároďáku byli pořád ti nejlepší hráči. Tomuto článku chybějí mladíci, kterým je teď do dvaceti let. Těm o něco starším jsme poslali jasný vzkaz, že se s nimi počítá. Nicméně stále musejí na sobě pracovat. A pro nadějné juniory platí jedna věc. Pokud se chtějí prosadit, musí být lepší než hráči, kteří jsou v současném týmu. Bylo by dobré vytvořit zpětnou vazbu s nimi i jejich trenéry.

Do kvalifikace vstupujete bez dvou největších hvězd Tomáše Satoranského a Jana Veselého. Asi nemá cenu diskutovat o tom, že to jsou velice citelné ztráty…
To je bez debat. Saty hraje NBA, tam není co vysvětlovat. Co se týče Honzy Veselého, tam doplácíme na to, že FIBA nenašla společnou řeč s Euro League Basketball. Je velká škoda pro celý evropský basketbal, že ti nejlepší hráči, kteří hrají Euroligu, budou chybět všem státům. Pro mě je to nepochopitelné, vždyť se sport dělá pro lidi…

Když si odmyslíme tyto dvě absence, sestavili jste dohromady nejsilnější možný tým?
Ano, myslím si, že momentálně máme nejsilnější možný tým. Hráči jsou bez větších zdravotních limitací, vrátili se Ondra Balvín, Pavel Pumprla a Blake Schilb. Chybí nám pouze Lukáš Palyza. Pro nás bude stěžejní dát některým hráčům roli, ve které zatím nebyli. Načínám pátou sezonu u národního týmu dospělých a poprvé budeme bez Tomáše Satoranského. Musíme se s tím vypořádat, ale já Kubovi Šiřinovi i ostatním rozehrávačům věřím, že svojí novou úlohu zvládnou. Stačí se podívat na naší ligu, kde předvádějí výborné výkony.

Kromě třech velkých návratů se nejen mladí hráči „obouchali“ na Euru. Pozorujete zvýšení jejich sebevědomí?
Jednoznačně musím říct, že jim po Evropě vylétlo sebevědomí strašně nahoru. Přesto, že jsme se ze strany odborné i neodborné veřejnosti setkávali místy až s hysterií vůči realizačnímu týmu i samotným hráčům, musím konstatovat, že Euro pomohlo všem. Víte, někdy musíte mít špatnou sezonu, aby jste pak v té další udělali lepší rozhodnutí.

Můžete jmenovat, kdo vás nejvíce zaujal?
Všichni vidí, že Martin Peterka v Nymburce hraje velkou roli. Jakub Šiřina v Opavě prokazuje, že je momentálně nejlepším rozehrávačem v republice. Martin Kříž se stal základním kamenem Nymburka. Jeho nový spoluhráč Jarda Bohačík, kterému sice Euro nevyšlo, nyní také podává velmi kvalitní výkony. A je tu Michal Mareš. Ten se na Evropu nedostal, v lize hraje s obrovským sebevědomím. A mohl bych pokračovat.

Všechny zápasy kvalifikace se odehrají v Pardubicích. To vás musí jako Pardubáka hřát u srdce. Co vy na to?
Je to milé. Pardubice jsou léty prověřeným basketbalovým pořadatelem. Mohu jmenovat mistrovství Evropy kadetů v roce 2011, účast místního klubu v evropských pohárech i hostování Nymburku v rámci Eurocupu před deseti lety. Pevně věřím, že přijde výborná návštěva a diváci se stanou naším šestým hráčem.

A kolik jich tedy podle vás na Island dorazí?
Počet prodaných lístků prý zatím není nijak závratný. Na druhou stranu český fanoušek není tolik zvyklý kupovat si lístky moc dopředu. Raději si počká ve frontě (usměje se). Já bych si přál, aby bylo přes pět tisíc.

Teď trochu řečnická otázka. Může basketbal vytlačit hokej z pozice pardubické jedničky?
To si nemyslím. Pardubice jsou brány jako hokejové město. Zatím to opravdu není reálné. Z jednoho prostého důvodu: obecná česká kultura říká, že jsme hokejový a fotbalový národ. Basketbal je až na dalším a dalším místě. Leč místní klub odvádí velmi dobrou práci na všech frontách. Beksa má výbornou organizaci. Samozřejmě sleduji i pardubický hokej. V posledních sezonách se mu moc nedaří a já si přeji, ať se to zlepší. Na druhou stranu, přestože se hokejistům nevede podle představ, mají výborné návštěvy. Je vidět velký místní patriotismus.

Zpět ke kvalifikaci. Jaké jsou vyhlídky českého národního týmy na umístění v základní skupině?
Predikovat sílu skupin je složité. Právě kvůli neúčasti hráčů co působí v NBA nebo Eurolize. Nicméně, nezříkáme se odpovědnosti hrát o první místo. To je první cíl, který jsme si vytkli. Nemá cenu si říkat, že máme těžkou nebo lehkou skupinu. Obecně platí, že se sport vyrovnává. Lední hokej začíná hrát více států a v basketbale je to podobné. Soudě ale podle stylů jednotlivých protivníků, nás čeká pestrobarevná skupina. Musíme vytáhnout ty nejlepší zbraně, které budou na soupeře platit.

Jakou plánujete bilanci po pátečním utkání s Islandem a pondělním ve Finsku?
Pochopitelně bych si přál dvě vítězství. Proto jsme přijeli do Pardubic a proto tady týden makáme. Jednoznačně těžší zápas očekávám ve Finsku. Nerad říkám dopředu, kdo je favoritem. Troufám si říct, že kdybychom měli plnohodnotnou čtyřtýdenní přípravu, která bývala v kvalifikačních cyklech, byli bychom mírnými favority. Teď ty role nedokážu odhadnout, protože jsme se sešli a máme za sebou pár dní práce. Je to ale pro všechny týmy stejné, takže to neberu jako naše negativum. Musíme si ale uvědomit, že někteří kluci chyběli v národním týmu dva roky a souhra bude váznout. Musíme to nahradit bojovností a soudržností.

Životopis kouče
Klubová kariéra: BK Pardubice mládež 2002 – 2008, BK Prostějov (2008 – 2011), Tuři Svitavy (2014 – 2011), ČEZ Basketball Nymburk (2014 – 2016), MBK Handlová/DEKSTONE Tuři Svitavy (2017 – 2016) DEKSTONE Tuři Svitavy (2017).

Reprezentační kariéra: slovenská reprezentace (2012 – 2013), česká reprezentace (2013 – do teď).

Největší úspěchy: 7. místo na ME 2015 a zároveň postup do olympijské kvalifikace, 2x mistr ČR, TOP 32 Eurocup, čtvrtfinalista VTB ligy (vše Nymburk), 2x stříbro v NBL, 1x bronz v NBL, 1x stříbro v ČP (vše Prostějov), 4x mistr ČR mládež U13, U14 a U15 (Pardubice).