Tedy deníček zážitků a nových zkušeností, které dnes a denně prožívá. A slaví s ním velký úspěch. Až dané téma zaujalo i televizi. A tím zvedlo vlnu otázek a názorů.

Předně musím podotknout, že kamarádovi fandím. V mém pohledu na svět je již dávno pasé dělení na „žena doma s dítětem", „muž finančně zabezpečuje rodinu." Samozřejmě, ve většině případů je to efektivnější řešení – zejména z důvodu výše platu… Leč setkal jsem se i s názory, že kamarád, cituji: „rezignoval na přirozenou ambici chlapa".

Tedy, že si dovolil zůstat doma a vychovávat syna a žena za něj dře v práci. Nemám rád toto škatulkování, kdy si lidé nevidí na špičku vlastního nosu, ale snadno odsoudí situaci druhých. Rozhodujeme se vždy podle toho, jaké možnosti v dané situaci zrovna máme. A jistě není pro žádného muže snadné jít na mateřskou.

Lidé kolem na vás pohlížejí divně, maminky vás vnímají jako vetřelce. Svět je proti vám, protože děláte něco jinak, než je běžné.

Ostatně, zažívám si poslední dobou – leč o poznání v menším měřítku – něco obdobného. Před pár dny jsem uspořádal třídní gymnaziální sraz. Snažím se tak činit každoročně, ovšem letos to bylo nějaké jiné.

Je nám všem přes třicet, exspolužáci mají manželky, první i druhé děti. Nás, kteří se zatím neposunuli do nové úrovně, tedy rodinného života, už zbylo jen pár. Najednou zjišťujete, že se už nechytáte v konverzaci. Debaty na téma alkoholu, sexu, výdělků a cestování vystřídaly slovní obraty jednotného tématického řádu: porod, miminka, partneři, plenky, kašičky, velikost kufru automobilu a mé nejoblíbenější – dětské prdíky.

Byl jsem mimo. Ocitl jsem se na okraji a nedokázal naskočit byť do jediného rozhovoru. Chybí mi ta osobní zkušenost. Největší korunku tomu dá vždy dotaz ve stylu: „A co ty, fotíš ta miminka a svatby, kdypak budeš mít svoje?" Společnost to od vás vyžaduje, neb se lišíte, což nemá ráda. Všichni bezdětní třicátníci i otcové na mateřské by měli mít pevný nervy a usměvavou mysl. To společnost vytočí ze všeho nejvíce.