Dlouho nikdo nevěřil, že by tahle velká šelma u nás mohla nebo dokonce chtěla žít. Od té doby o sobě ale vlci dali vědět hodně přesvědčivě. Své už o tom nikdy neřeknou desítky ovcí či telat, které šelmy strhly broumovským chovatelům. I kdyby to dovedly.

A teď se vlčí smečky pohnuly dokonce i do Orlických hor. Prostě těm potvorám u nás chutná. A už je tu hádka - už je tu strkanice. Ne mezi vlky a lidmi, ale mezi lidmi a lidmi.

Ve východočeských hvozdech totiž vlci nevyvádějí jen mladé ale pochopitelně také kousky, nad kterými stále hlasitěji láteří chovatelé dobytka i fořti. Na Broumovsku se totiž šelmy v poslední době pustili i do trofejních muflonů. A vlkem zadáveného trofejního muflona, jehož kostra s masivními rohy má nevyčíslitelnou hodnotu, si už pan ministr nebo prezident Oktánie nezastřelí. Milovníci přírody zase vlky vítají: pomáhají prý s redukcí přemnožené vysoké nebo divočáků.

Lidé a vlci spolu nikdy nedokázali žít v míru. Jak to soužití dřív vypadalo, připomíná třeba poučná cedulka u místa dodnes nazvaného Ve vlčích jamách v hradeckých lesích: „Lidé zde lapili vlka, kterého pak na místě ubíjeli klacky a kamením,“ píše se tam lakonicky.

I to ale dokazuje, že na rozdíl od muflona pocházejícího z Korsiky či norka amerického nebo mývala severního vlk do Čech prostě patří. A pokud je současná společnost už opravdu vyspělejší než ta od vlčích jam, vymyslí způsob, aby se vlk nažral a naše koza zůstala celá. Nebo alespoň řádně zaplacená.