I nadávky létaly o víkendu vzduchem. Více ale neznámé předměty. Staré plakáty z města, špatně ukrytý vlastní nepořádek, cizí korespondence. I střecha z trabantu byla lepší než tašky či plech z vlastní střechy. To je opravdové neštěstí řekl si každý, kdo s úděsem, obavami nebo naopak pevnou vírou sledoval svoji, dosud pevnou střechu. Stačí jeden vítr a naše „dokonalá“ civilizace je opět na holičkách. Paradoxně se však při tom možná pobavíte, a nemyslím na cizí účet. Když nejde proud, sejdete se nečekaně s přáteli u rozfajrovaných kamen, která už dávno měla skončit na smeťáku. S přibývajícím šerem rozsvítíte svíčky od Vánoc a vyčerpáte lahve pro strýčka Příhodu. Ubylo komfortu, ale atmosféra hřála stejně jako ta stará kamna. Kalily ji jen osobní tragédie a polámané stromy – za týden už asi nikoho nenapadne za každý padlý vysadit nový. Jako už si asi nikdo nevzpomene na nedávnou volbu prezidenta. Těch parlamentních kalamit nás zřejmě letos čeká víc. V porovnání s Emmou poněkud blednou.