Na poválečné události doplatily nejen obyvatelé Sudet. Svatostánky, které byly svědky mnoha modliteb, místem nadějí i útěchy v těžkých chvílích, hrály v životě našich předků důležitou roli. Věřící ochotně přispívali na to, aby přetrvaly i pro další generace. To všechno poválečný totalitní režim smetl. Věřit se mělo jen v lepší budovatelské zítřky po vzoru Sovětského svazu. Církevní památky do tohoto schématu nezapadaly. Dojely na to, jak je dodnes vidět na několika místech Orlických hor. Zmizely celé vesnice, kostely přišly o své věřící, o své mecenáše a začaly chátrat.

Odkazu našich předků bychom si měli vážit v každé době. Je dobře, že se lidem začala vracet víra, nejen v Boha, ale i v to, že záchrana svatostánků může vdechnout nový život vysídleným obcím. Příkladem je Neratov, který se stal jedním z nejoblíbenějších center turistického ruchu v této příhraniční oblasti.

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Vrchní Orlici stojí u cesty z Bartošovic v Orlických horách do Neratova.
Ves i s domy zmizela, ale oprýskaná krása kostela na Vrchní Orlici láká dál

Důležitá je také záchrana kostela na Vrchní Orlici, který se proměnil v místo setkání nejen výtvarníků a hudebníků. I sem lidé chodí načerpat novou energii v současné nelehké době. Obec kostel nechala opravit, ale zachovala mu jeho surovou podobu. Zřejmě to je dobře. Právě tohle prostředí totiž působí na návštěvníky neodolatelným dojmem, doplňuje mozaiku rozmanitosti památek Orlických hor a zároveň varuje, jak daleko může dojít, pokud lidé zůstanou k bortícím se kostelům, k odkazu svých předchůdců lhostejní. Tyto stavby jsou neodmyslitelnou součástí krajiny Orlických hor a byla by věčná škoda ji o tato místa duchovní útěchy a nadějí ochudit.