"Ochranné pomůcky sociální zařízení nemají. Byť se v televizi říká, že v pátek budou distribuovány, zatím je nemáme, nemáme respirátory, nikdo nás ani nekontaktoval a objednat se nikde nedají. Máme dvaačtyřicet klientů, dalších dvacet v domě s pečovatelskou službou a máme ještě terénní služby, naše pečovatelky do terénu mezi lidi musí chodit," upozorňovala už před třemi týdny vedoucí sociálního úseku Geriatrického centra v Týništi nad Orlicí. A obdobně situace vypadala i jinde, stesky provozovatelů zůstaly příliš dlouho bez odezvy. A to přesto, že se vědělo, že právě domovy pro seniory se starají o tu nejzranitelnější skupinu a v době pandemie mohou představovat "časovou bombu". Ta postupně na řadě míst vybuchuje.

Veřejnost to na rozdíl od státu pochopila dříve a začala je zásobovat alespoň rouškami vlastní výroby a pomáhat se snažila i města, která ochranné prostředky sháněla, kde se dalo. Stát v tomto ohledu zaspal. Například do domova Jitřenka v Opočně kraj dodal várku ochranných prostředků na začátku tohoto týdne. Ale chybí například také ochranné brýle a ochranné štíty, ty má Jitřenka přislíbené, vyrobila je pro něj dobrušská průmyslovka. Respirátorů je zoufale málo, vycházejí tři na zaměstnance, budou použity jen v případě podezření na nákazu a když se nákaza potvrdí. Stačit rozhodně nebudou. Kraj by pak prý ochranné prostředky ve větší míře dodal. Nebude už pozdě? Zástupci vlády se neustále vymlouvali na to, že ochranné prostředky chybí v celém světě a spoléhali na dodávky z Číny místo toho, aby se po nich poohlédli doma a dali už dříve příležitost "šikovným českým ručičkám". Byla to chyba.

Zrovna tak nedořešené zůstává nařízení o vyčlenění deseti procent kapacity domovů pro seniory pro nakažené. Problémem nejsou ani tak prostory jako to, že při současném nedostatku sociálních pracovníků není možné z personálu vyčlenit ty, kteří by se starali pouze o nemocné. I na to měla vláda myslet.