Kde by živnou půdu pro své romány hledal dnes? Možná právě v několika posledních týdnech, které se nesly ve znamení postupného uvolňování opatření proti šíření koronaviru, ale také ve znamení zmatků, které politici a jejich ministerstva spolu s prohlášeními a někdy absurdními metodickými pokyny vyprodukovali. Poláček by nad nenadálým množstvím námětů a potencionálních "hrdinů" jistě zajásal. Jestli tímto způsobem vláda chtěla návrat k "normálu" lidem ulehčit, tak tlápla vedle.

A aby zmatků nebylo málo, mnohým zamotala hlavu i snížená daň na točené pivo, která začala platit od začátku května, a jak prohlásila ministryně Schillerová, měla údajně i restauracím pomoci znovu "nastartovat". Ale kde vlastně platí? Ministerstvo financí zavedení desetiprocentní DPH v restauracích vysvětluje tím, že u nich existuje jakási přidaná hodnota, jako například obsluha, posezení, klimatizace, využití WC nebo úklid sklenice a její umytí. Vyšší daň se pak uplatňuje na „čepované pivo určené k odnosu s sebou“ nebo „čepované pivo u stánků bez služeb“.

"Zákazník od nás koupí pivo ve sklenici, že si ho vypije uvnitř, tedy za sníženou sazbu, a někdo přijde a řekne: Franto, jsme venku. A on se sebere a jde i s pivem za nimi. V tu ránu by už na to prodané pivo měla platit zvýšená sazba DPH," uvádí příklad vedoucí Muzea Pevnosti Hanička, kde turisté rádi využívají i služeb občerstvení. O komplikace v účetnictví a případné problémy, kdyby přišla kontrola, nestojí. I proto snížené sazby nevyužije.

I tady by si Poláček určitě s gustem "pošušňal" a možná by se kromě Hráčů zrodil další výborný humoristický román s názvem Pivaři nebo pokračování U nás v Kocourkově. Je skutečně tak důležité rozlišovat, kde si zákazník pivo vypije? Nejen v tomto případě to byl tak trochu danajský dar.