Karel Gott neodmítal rozhovory, na žádosti reagoval vždy zdvořile a vstřícně. A taky si je sám režíroval, protože dobře věděl, že jeho mediální obraz se součástí jeho kariéry. Někdy na konci devadesátých let byl Mistr hostem zahajovací party dnes už neexistujícího Jágr´s baru na pražském Václavském náměstí. Jeho soukromí bylo tehdy spojováno s jednou blonďatou Marikou, která ho na večírek doprovázela. Ta nastalé šílenství fanoušků a blesky fotoaparátů neunesla a utekla. Sám Mistr rozbalil celé svoje nekonečné charisma, s úsměvem došel na svoje místo u baru a gestem dal novinářům najevo, že je k dispozici.

Když přišla řada na mě, svěřila jsem mu svoji představu. "V mnoha rozhovorech jste přiznal svoji hráčskou vášeň a slabost pro kasína v Las Vegas. A tady je v patře taky ruleta - mohli bychom natočit rozhovor u ní a začít tak trochu hazardem?" Karel Gott se na chvíli zamyslel a řekl mi: "No to je samozřejmě skvělý nápad, ale ne. Nezlobte se, to už je dávno a já nevidím důvod se k tomu vracet. Raději bych mluvil o své nové desce a vánočních koncertech." A jak režisér Gott řekl, tak se stalo. O pár minut později, už v chumlu hostů u vína, mi Karel Gott poklepal na rameno. "Poslyšte, já jsem vás asi trochu zklamal, to mě mrzí. Tak si mě u té rulety aspoň vyfoťte." Myslím, že mě jeho empatie tenkrát naprosto dojala.