Jinak ho vnímají ti, kteří po Mnichovské dohodě v roce 1938 museli odejít z pohraničí, ti, jež prošli koncentračními tábory, ztratili v nich své blízké, při popravách přišli o své rodiče, prarodiče, bratry, sestry. Jinak se na odsun dívají sami Němci, kteří museli opustit své domovy a poválečné odplaty stály životy členů jejich rodin.

Generace vyrůstající v dobách minulého režimu se ve škole o tomto tématu moc nedozvěděla. Řada témat z naší minulosti měla zůstat tabu, a to včetně excesů spojených s poválečným odsunem Němců. Z učebních osnov někdejší NDR zase vypadla mnohá zvěrstva nacistického Německa.

Jak se ukázalo po otevření hranic, téma odsunu je pro mnohé stále živé. Němci, kterých se bezprostředně týká, a jejich potomci se vracejí do Orlických hor - do domova svých předků. Ptají se, co se zde po válce dělo, kde najdou hroby svých blízkých. Odpovědi často nenacházejí. Místních pamětníků je jen hrstka a většinou se jim nechce o tom mluvit. Škoda.

S odsunem německého obyvatelstva odešlo i kus historie Orlických hor, kronikáři, staré pamětní knihy obcí. Otevřený dialog by prospěl oběma stranám. Sice zřejmě rozjitří staré rány, ale přinese řadu nových poznatků a možná i pochopení.