"To se psal rok 1960, když mi bylo 10 let. Jako kluk jsem vyrůstal v Krkonoších, kde jsem začal dolovat čmeláky ze země a zkoumat je. Svět blanokřídlého hmyzu mě vždy fascinoval," říká včelař.

"Zlom přišel ale až v roce 1968. Opravoval jsem si na dvorku motorku, když kolem mě šel myslivec se psem. Byl to zároveň předseda myslivců a včelařů. Přišel k brance a říká mi: ‚Hochu, už tě pozoruji delší dobu, z tebe by byl dobrý včelař.‘ A já si řekl, že když to říká i on, tak na tom něco bude. Pověděl mi, že nedaleko zemřel majitel jednoho včelína a pokud se o ty včeličky nikdo nepostará, tak zemřou. Další den jsme se tam šli podívat, já si ty včely vzal a už je neopustil," popisuje Báchor svou cestu ke včelařině.

O včelách píše Evžen Báchor také články a knihy. "Právě připravuji další," vypráví. "Je to pokračování první publikace Včelí úly. Neexistuje tu jiná kniha, která by popisovala včelí obydlí. V druhém dílu se zabývám historickými úly, nejstarší jsou z 10. století."

Minulý rok, společně s manželkou Ivou, založil Evžen Báchor v Pardubicích – Trnové naučnou stezku. Na pěti panelech je odkryto tajemství včelího života.

"Se včelami komunikuji pomocí doutnajícího dřeva, kterým je uklidním a naznačím, že si jdu pro med. Ač jsou včely samostatné a soběstačné, dnes nedokáží přežít bez včelaře. Podmínky se strašně změnily kvůli chemizaci v zemědělství, špatnému počasí a podobně. Tudíž je tu spoustu nemocí, při kterých včely bez pomoci včelařů zahynou, zavírá včelař Evžen Báchor."