Předchozí
1 z 6
Další

„Letní čas je dobrý," tvrdí hodinář z Opočna

„Náš prapředek přišel do Čech za třicetileté války ze Švédska a usadil se tady jako kovář. Potom se začal věnovat hodinářství. Všichni naši předci, co vím, se věnovali hodinářství,“ vypráví dcera hodináře Tomáše Fábery, která vede obchod. Dům, v němž sídlí, prý koupil jeho děd, zámecký hodinář. „Už jeho děda přišel do Opočna s Colloredy z jižních Čech,“ připomíná rodinnou historii Tomáš Fábera.

Tomáš Fábera.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová

Na tradici svých předků navázal a převzal po nich i starost o starý hodinový stroj ve věži kostela poblíž opočenského zámku. Každý den k němu vyšlapává 72 schodů, už 36 let. A vystoupat po nich bude muset i v noci z 30. na 31. března, kdy si ručičky hodinek kvůli přechodu na letní čas posuneme o hodinu dopředu. Ty na věži kostela jsou mnohem větší, měří metr dvacet.

Starý hodinový stroj z roku 1881. Foto: Deník/Jana KotalováZdroj: Deník/ Jana Kotalová

Ukazuje, kde při změně času musí mechanizmus povolit a vyšroubovat, aby ručičky mohl o hodinu posunout. „Musím přitom počkat, až hodiny odbijí,“ upozorňuje. Přes metr dlouhé ručičky se zároveň posunou díky železným torzním tyčím, které je spojují s ciferníkem hodinového stroje uvnitř. Změna z letního na zimní čas je pak u těchto hodin ještě složitější, i proto Tomáš Fábera tvrdí, že letní čas je dobrý.

Tomáš Fábera.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová

To hodiny na radniční věži, o něž se rovněž stará, se posouvají díky modernějšímu mechanismu jednodušeji. I k nim vede 76 schodů, naštěstí však tuto cestu absolvuje „jen“ jednou za pět dnů. Na věži kostela musí stroj natahovat každý den, jinak by se zastavil, a je třeba ho zregulovat. Na jeho chod má totiž vliv i počasí. „Tato jasanová tyč může do sebe natáhnout vlhkost, kroutí se a zničehonic se hodiny zpozdí,“ vysvětluje hodinář.

Tomáš Fábera.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová

V horní části stroje se právě roztáčí vrtule - regulátor a v patrech nad hodinovým strojem se ozývá zvuk cimbálů. Pod vrtulí se leskne mechanismus složený z různě velkých ozubených kol. Některá prý váží až 70 kilogramů. Jednou za deset let je Tomáš Fábera opatrně vyjme. Doma je omývá, zkontroluje ložiska, případně je dává do pořádku. Vše je přitom nutné po celý rok udržovat v čistotě a pravidelně promazávat.

Hodinová věž opočenského kostela.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová

Při každodenním výstupu na věž, jenž by dal zabrat i mladším, musí dát navíc pozor, aby nezavadil o dlouhé kyvadlo, které se v pravidelných intervalech pohybuje uprostřed schodiště. Mohl by tak nechtěně hodinový stroj poškodit. Tomáš Fábera kromě toho všeho musí zvládat i další zakázky a také místní loutkové divadlo, které vede. Pokud mu pak zbude ještě nějaká chvilka, vyřezává a opravuje loutky a maluje kulisy.

Opočenský kostel.Zdroj: Deník/ Jana Kotalová