Stěnu zdobí řada místních dominant. A dokonce i těch zaniklých, jakými byla proslulá Porkertova Růženina huť či skuhrovský hrad, na jehož místě dnes stojí rozhledna. Ani ta tu nechybí.

"Když jsem začal malovat, tak jsem schválně začal od znaku obce a nápisu Skuhrov nad Bělou, abych se nepotkal s nepochopením občanů. Nikdo tady na mě nevyběhl, jenom na radnici tři dny vyzváněl telefon, že tady řádí sprejer. Všechno se uklidnilo, když se tu začaly objevovat obrázky, které nejsou úplně typicky sprejerské," říká čtyřiatřicetiletý muž, kterému bylo líto nechat plochu plotu bývalé fabriky ladem.

A tak prostřednictvím svého známého oslovil zastupitele obce, jestli by mu dovolili zde uplatnit jeho um a nabídl jim i možnost, že by na stěnu pro obec vymaloval něco na zakázku. Nápad se ujal a zaujal i návrh, který zastupitelům předložil. Začátkem srpna se tak pustil do díla. Pracoval podle dobových fotografií, na nichž jsou stavby zachycené ještě v lepším stavu.

"Třeba Porkertova vila. Z tohoto pohledu už ani vyfotit nejde, roste před ní vysoký živý plot. Je výjimečná, vystavěná v maurské stylu, takové jsou v republice jen tři, jak jsem se dozvěděl. Jako předloha pro hrad mi pak posloužil obrázek z kroniky hradů a tvrzí z roku 1883. Samozřejmě jeho podoba může být pozměněná, ale nic lepšího nemáme," vysvětluje Petr Lenfeld

I objevování zajímavostí v historických pramenech, z nichž pro svou práci čerpá, ho baví. O kousek dál upozorňuje na zobrazení skuhrovské památné lípy, k níž se váže zajímavý příběh. Nechybí tu však ani Společenské centrum, které prý bylo vystavěno na místě bývalého mlýna, připomíná ho už jen symbolicky mlýnské kolo. Kolemjdoucí si pak na stěně mohou všimnout také několika skuhrovských soch. Těm novodobým vdechují život zruční řezbáři při každoročních Proměnách dřeva v areálu bývalého hradu.

Sám Petr Lenfeld přitom žádnou umělecky zaměřenou školu nevystudoval. "Vyjadřování se prostřednictvím graffiti mě bavilo. Postupem času však už dělám stále víc věcí na přání a na zakázku. Mám strojírenskou průmyslovku, ale nejsem ten typ, který bych chtěl strávit většinu svého života ve fabrice. Pohybuji se po stavbách a snažím se vytvořit nějaké hodnoty, než abych plnil normu a nadával na šéfa. Každá plocha je výzva, i když je malá. A vždycky k této práci přistupuji, aby každý další výsledek byl zas o kousek lepší," dodává.