Cesta k založení skupiny byla dlouhá. „Většina z nás už dlouho zpívala. Setkaly jsme se díky projektu Když jsem vandroval, muzika hrála, který se odehrál v roce 2003 v hradeckém divadle Jesličky. Společně s herci divadla Drak jsme nazpívaly asi devadesát písní. Byl to strašně silný okamžik. Zjistily jsme, že se už nemůžeme rozdělit,“ zavzpomínala na společné začátky Jana Portyková. Kapelu si pojmenovaly Sex Tet, ale mnohem častěji o nich uslyšíte jako o „Sextetách“. „Když jsme jednou měly zpívat v kostele, pan farář si nevěděl rady s naším názvem, tak na letáčky napsal Six Tet,“ řekla s úsměvem Portyková.
Čtyři šestiny dámského seskupení učí děti dramatickým dovednostem na hradecké umělecké škole Na Střezině. „Protože jsme většinou herečky, naše písně mají i divadelní podtext,“ přiznala Portyková. Divadlo a zpěv je pro členky sextetu prakticky celý život. „Naše působení vnímáme jako vyplavování toxických látek z těla, je to pro nás očista a duševní regenerace,“ doplnila „teta“ Jolana Brannyová.
Repertoár vokálního tělesa zahrnuje písně klasické, které přebírají od známých autorů, i jejich vlastní tvorba. Ke svému obrazu si zpěvačky upravily písně například od Bacha, Smetany, Schopina či zpěvačky Věry Martinové. Z autorských textů můžou diváci zaslechnout Cibuli, Kolibříka či Podzimní valčík.
Energická šestice vystupuje na vernisážích, různých sociálních akcích, zve si je často magistrát, zpívají i na vinobraní, na zámcích a v kostelech. Jejich domovským útočištěm je však divadlo Jesličky, kde pravidelně připravují program, zvou si sem různé hosty.
Na další divadelní představení „tet“ Evy Černíkové, Jany Portykové, Jolany Brannyové, Míly Markové, Moniky Janákové a Zuzany Stollinové se může publikum těšit na jaře příštího roku.

(gaš)