A jsou věci, které dokáží spojit lidská srdce. To vše dokáže hudba, ale láska k ní nepřichází sama od sebe, láska k ní se musí zrodit a láska k ní se musí udržovat. A ten, kdo v lidech dokáže lásku k hudbě probudit, zaslouží nejvyšší uznání. Je nebe? Každý dobrý skutek je prý schůdkem k němu. Je-li to tak, pan Miroslav Drašner by mohl schůdky rozdávat. Protože hudba spojuje lidská srdce a nelze spočítat všechny, v nichž probudil lásku k ní.

Miroslav Drašner zemřel. Poslední rozloučení s ním bude v kostele sv. Václava v Dobrušce v pondělí od 13.30 hodin. Člověk, jehož jméno zůstane už navždy spojeno s dobrušskou Základní uměleckou školou, u jejíhož zrodu stál jako její první ředitel a pozvedl ji na nebývalou úroveň. Člověk, jehož jméno zůstane navždy spojeno s ženským pěveckým sborem Vlasta, který v roce 1974 dokázal obnovit po několikaleté odmlce a dovést jej na špičkovou úroveň. Člověk, jehož jméno zůstane už navždy spojeno s dobrušským chrámovým sborem, kterého se jako varhaník a sbormistr ujal hned po listopadu 1989. Člověk, jehož jméno zůstane navždy spojeno s hudbou.

„Pan Miroslav Drašner byl pro mne velkým vzorem, jako malý kluk jsem z boční kruchty v kostele sv. Václava pozoroval jeho zkušenou hru na varhany rukama i nohama. Musím se přiznat, že z celé mše mě nejvíce bavilo, když na závěr pod jeho rukama zahřměl nástroj v plenu a mně jezdil mráz po zádech - i proto jsem se rozhodl jít studovat hru na varhany. Ještě jako student konzervatoře jsem s ním a jeho sborem často spolupracoval - bylo mi ctí!“ Pavel Svoboda, student AMU v Praze a zároveň student vysoké školy v Berlíně.

„Pan Drašner se stal mým učitelem klavíru hned v roce 1968, kdy přišel z Králík do Dobrušky. Často mi vyprávěl, že tam vedl úspěšný dětský pěvecký sbor, a tak nebylo divu, že ho brzy taky založil v Dobrušce, a já jsem v něm hned s chutí začala zpívat. Bylo mi 17, když obnovil v Dobrušce činnost ženského pěveckého sboru Vlasta a já jsem zase mohla být u toho. Dvacet devět let byl naším sbormistrem, předával nám své pěvecké zkušenosti a dovedl sbor na skvělou úroveň. On byl dirigentem, já mnoho let organizační starostkou. Když se v roce 2003 neočekávaně rozhodl vzdát taktovky, postavil nás před velký problém - kdo na jeho místo? A tehdy mě přesvědčil, že jsem za ty roky „ okoukala“ tolik, že se nemusím bát předstoupit před sbor. Vlasta tedy zpívá dál, ale já dobře vím, že nejvyšší umělecké úrovně dosáhla právě za vedení pana Drašnera. Není snad jediná zkouška sboru, abych si nevzpomněla na některou z jeho technik nácviku, způsobu tvoření tónu, zásad dýchání či dirigentských gest. Zkrátka: za vše, co je ve mně pěvecky dobrého, vděčím panu Drašnerovi. Prožila jsem s ním mnoho krásných let. Moc mě mrzí, že se nedožil blížícího se koncertu ke 130. výročí založení Vlasty. Myslím, že by měl radost, že se v programu objeví mnoho písní, které s námi nacvičoval,“ vzpomíná Dana Friedová, současná sbormistryně Vlasty.

„Odešel vzácný člověk, můj první učitel klavíru, pan Miroslav Drašner. Velmi si ho vážím pro jeho neúnavnou celoživotní práci v oblasti hudby a umění, pro jeho obětavost a laskavost. Jsem vděčná, že jsem měla tu čest ho poznat. Bude mi moc scházet…“ Radka Zdvihalová, absolventka pražské AMU, učitelka ZUŠ v Pardubicích.

Dana Marková