Navzdory tomu, že na nedělním koncertě Mezinárodního hudebního festivalu F.L.Věka v Dobrušce nebyla tato památná věta vyřčena nahlas, nesl se koncert Raffaelly Milanesi a orchestru Collegium 1704 v jejím duchu.

Již úvodní Antonio Vivaldi (1678 – 1741) ukázal, že Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem si zaslouží svou vynikající pověst. Díky maximálnímu využití výrazových prostředků nástroje každým hráčem a zároveň dokonalé souhře souboru byl Vivaldi interpretován skutečně mistrovsky, stejně jako Concerto č. 4 od Baldassara Galuppiho, které zaznělo v polovině koncertu.

Cit orchestru pro dramatičnost se naplno rozvinul při Händlovi, který přivítal sólistku večera Raffaellu Milanesi.

Při rozhovoru pro časopis Harmonie tato vynikající italská sopranistka řekla, že jí Händlova hudba nabízí možnost dostat se přes noty a dynamiku k citovému jádru.

Takovou možnost měli v neděli i posluchači, kteří zaplnili kostel sv. Václava do posledního místa, a to díky jejímu hlasu. Händlovy kantáty nebyly „jen zpívány", byly prožity zpěvem plným bohaté hlasové plastičnosti, odvěké téma lásky a smrti zde bylo podáváno způsobem, kterému by mluvené slovo mohlo jen těžko konkurovat.

Händlův legendární Mesiáš přinesl jednu tradici. Král Jiří II. se údajně při sboru Haleluja postavil, od té doby se toto povstání stalo pro publikum pravidlem. Zdá se, že při koncertech Mezinárodního hudebního festivalu F.L.Věka v Dobrušce se stane pravidlem závěrečný potlesk vestoje, při nedělním koncertě se této pocty dostalo všem, díky nimž se po celý večer naplňovala Händlova slova o smyslu hudby.

Ta budou určitě platit i pro další  festivalová setkání, nejbližším bude nedělní kytarový recitál Pavla Seidla v dobrušské synagoze. Vzhledem k tomu, že se jedná o menší prostor, bude koncert uveden dvakrát – v 16 a v 19.30 hodin.  Dana Marková