Už podle jména kapely bylo v době, kdy tahle partička vznikla, mnohým jasné, že nepůjde o prachobyčejnou a zároveň ortodoxně rockovou záležitost. Pražský kvartet s výmluvným názvem Wohnout, jenž se točí především okolo autorského dua bratří Homolů, sice zprvu trochu přešlapoval, ale jen co našel svoji správnou parketu, přišla zpětná vazba, a to i od postupně narůstajícího houfu posluchačů.

Od prvopočátku se tvorbou vine záliba kloubit bigbít s osobitým vtipem a za pomoci neotřelé invence. A to nejen textové, ale i hudební, které někdy říkali též „skate-punk“. Za deset let zplodili pětici dlouhohrajících desek, na nichž se objevily hitovky jako Banány, Sejko-no-pí, U nás na Nouzově nebo z poslední doby zklipovaný šlágr Vrátnej.

I díky nim postupně získali ocenění Objev, respektive Skupina roku, a pak už se dokázali dostat pod kůži zastáncům nezávazné rockové estrády, ačkoliv jim dle vlastních slov vždy šlo i o „další rozměr“. Před východočeským koncertem nám odpověděl na několik otázek bubeník Fenek Steiner.

Prorazili jste - a to i mediálně - se songem Banány, který vyšel na debutním a pro některé možná trochu kontroverzním CD Cundalla. Je tahle skladba na koncertech stále žádaným zbožím?

Tak jest! I nějakých osm devět let po jejím složení našim tehdy lačným posluchačům tahle věc stále funguje. A to nemusí být vždycky úplnou samozřejmostí.

Pak přichází úspěch - další desky, vzrůstající zájem médií, ocenění. Upřímně, čekali jste ho?

Upřímně? Čekali. Ovšem nečekali jsme, že budeme ve výsledku čekat tak dlouho.

Svého času kdosi z „Wohnoutů“ nazval styl muziky, kterou produkujete, punkem na skateboardech. Stále si za tím výrokem stojíte?

To s určitostí říct neumím. Tenkrát jsme s tím ale nepřišli my z kapely, nýbrž náš dramaturg řečený Moucha, s nímž se nějaký čas spolupracovalo. No a ten když cokoliv řekne, tak to někdy myslí i vážně.

V poslední době je však vidět patrný ústup od původního směru ke komerčně stravitelnějšímu na straně jedné a na straně druhé k postupné nesrozumitelnosti, tedy aspoň pro méně zasvěcené.

Tak to je kritický názor se vším všudy. Asi použiji klišé, ale i u Wohnoutu se jedná o přirozený vývoj. Určitě nás nikdo nikam netlačí. Je samozřejmě důležité, aby nás muzicírování a všechno kolem něj prostě bavilo, což platí. Nicméně u výroby chystané desky bude silně asistovat pan Jíša, čili ve finále uslyšíte.

Sledujete kritiky a jejich recenze na vaše muzikantské hlavy a mají nějaký vliv na další tvorbu?

Ano, sledujeme a s radostí čteme nebo posloucháme. A vliv? Jednoduše: některé mají, některé nemají.

Vaše videoklipy jsou originální a vtipné. Kde berete nápady?

Různě, třeba hned támhle pod lesem. A už si do těch míst běžím pro další várku.