Vždycky se mi vyplatilo vsadit na to, co jsem slyšel na živo, říká Katschner

Jak jste chystali 21. ročník?
Říkali jsme si, když začínáme nové desetiletí, že zkusíme udělat festival jinak. Přišlo nám, že už to děláme jako páprdové, a rozhodli se festival předělat. Pár věcí se povedlo a jsou jiné. Ale u většiny jsme se nakonec museli vrátit k tomu původnímu.

Takže žádné převratné změny?
Prostě jsme nechtěli kazit něco, co funguje. Jazzinec má přece obrovský kredit. Vždycky jsme ho dělali proto, aby to fungovalo, aby bylo něco pro lidi, a ne aby si někdo udělal čárku, že udělal akci. Všechno děláme od počátku proti zaběhnutým manažerským pravidlům, a daří se nám.

Co je pro Jazzinec typické?
Například časové rozložení. Nemáme program nahuštěný v jednom nebo dvou týdnech. Začínáme v únoru, končíme v dubnu. V každém týdnu se koná jeden hudební večer, aby měl člověk čas to vstřebat, aby měl super zážitek a do příštího týdne se začal těšit na nový. Typická je pro náš festival také žánrová pestrost a neukotvenost. Základem je od počátku jazz, ale protože máme hodně večerů a koncertů, musíme se snažit o co největší pestrost, aby to lidi bavilo. Ale pozor! Do programu se dostane jen to, co projde naším pořadatelským sítem. Co by nás nebavilo, se na festival nedostane. A další věcí je, že sem nevozíme za každou cenu drahé umělce a velká jména ze zahraničí.

Zdroj: Miloš Šálek
Tomáš Katschner

V programu se ale každý rok objevují špičkoví umělci…
Hlavně se vždycky snažíme najít někoho zajímavého, a pokud je to zahraniční umělec, tak ho například propojit s českými hudebníky, nebo ho ukázat v jiné zajímavé souvislosti, aby to pořád bylo něco výjimečného. Typickým příkladem bude třeba první letošní koncert. Hvězdu světového jazzu a francouzského trumpetistu Erika Truffaze naservírujeme publiku tak, jak ho ještě nikdo v Čechách neviděl a neslyšel. Bude hrát se slovenským kytarovým kouzelníkem Davidem Kollarem.

Takže hned první koncert je velmi lákavý.
Osobně říkám, že to bude řacha! Úplná premiéra Truffaze s Kollarem, a právě tady u nás v Trutnově! A k tomu, ve stejný den Lenka Dusilová. Šestinásobná držitelka hudebních cen Anděl bude na Jazzinci hrát už potřetí. Tentokrát ale bude na pódiu bez doprovodu. Sama si propojí nástroje s loopery a nad vším bude dominovat její úžasný hlas. Fanoušci se mají na co těšit.

Kolik hudebních večerů jste letos nachystali?
Jedenáct. Nejzajímavějšími jsou úvodní koncert Dusilové a Truffaze s Kollarem, pak finále a úplný závěr. O začátku už jsem mluvil. Finálový večer nabídne tři skvělé koncerty, tedy o jeden míň, než bývalo zvykem. To je změna. Ale budou to špičková vystoupení. Například sextetu trumpetistky Štěpánky Balcarové a polské zpěvačky Małgorzaty Hutek, maďarského dua Zsolt Kaltenecker - Adam Marko nebo trio francouzského pianisty Grégory Privata. A úplně největší peckou bude poslední festivalový večer, koncert jednoho z nejrespektovanějších jazzových kytaristů Mikea Sterna ze Spojených států amerických. Jeho mix rocku, jazzu a blues je jedinečný.

Takže má festival tři vrcholy?
Možná bych ještě jeden přidal. V dubnu tady bude koncertovat kytarista a zpěvák z Mali Habib Koite. Propojuje africkou hudbu se rockem, skvěle hraje na kytaru a ještě úžasněji zpívá. Jeho hlas vás úplně rozvibruje! Je považovaný za absolutní špičku. Toužili jsme po něm deset let, konečně se nám povedlo ho dostat do Trutnova.

Proslýchá se, že muzikanti považují trutnovské publikum za „poučené“. Je to pravda?
Všichni si libují, že lidé v publiku dýchají s nimi. Je tu okamžitá interakce, dobrá odezva i špatná, říkají. Zjednodušeně se dá říct, že publikum tady má za ty roky už hodně naposloucháno. Jen tak něco ho nepřekvapí, ale umí ocenit.

Kolik toho musíte vy sám vyslechnout, abyste pro tak náročné publikum dobře vybral?
Denně mi chodí od kapel a muzikantů v průměru tak tři nabídky. Já na to ale nemám čas, takže mám spousty nepřečtených mailů… Mám jakýsi radar, a vždycky se mi vyplatilo vsadit na to, co jsem slyšel na živo. A pak samozřejmě spoléhám na už osvědčené muzikanty, které znám a u kterých si jen ověřím, s čím konkrétním by přijeli. Týdně tomu věnuju zhruba jeden pracovní den.

Tak je to jako vedlejšák?
Ano, jeden malý úvazek. Dokud jsem neměl děti, tak to docela šlo. Teď je to s tím časem trochu horší. :) Na profesionální pořadatelský tým to u Jazzince asi nikdy nebude, vždycky to bude tak trochu pank.

Autobusová revoluce už začala, elektrobusy vyřadily naftové vozy