Do 30. října se s tvorbou jejích členů mohou seznámit také návštěvníci Městské knihovny v Dobrušce. Na slavnostní vernisáži, která se konala v souvislosti s tradičními Svatováclavskými slavnostmi, byli rovněž přítomni hosté z partnerských měst v Maďarsku, Polsku i Holandsku.
Členové skupiny GAMA Josef Benedikt z Dobrušky (70), Jan Holec z Javornice (66), Miroslav Malý z Úpice (62), Jan Martinec (55) a Karel Martinec (63), oba z Kostelce nad Orlicí, na komornější výstavě představují kresby, malby, monotypy, koláže, grafiky a drobné dřevěné objekty. Ještě před dvěma lety tuto pětici doplňoval malíř a grafik František Černý z Opavy, který však v roce 2007 zemřel. Svá díla tito umělci - svébytné osobnosti - představili v Dobrušce již popáté.

GAMA vznikla 29. září v roce 1979 v hospodě Stoletá Na Lomech. Tuto šestici spojovalo nejen pevné přátelství, ale také láska ke společným toulkám přírodou, která se brzy stala jejich hlavním inspiračním zdrojem. Už rok po svém vzniku GAMA absolvovala společné výstavy v Chrudimi a Děčíně. Potom už následovala řada dalších výstav zejména ve východních Čechách, ale také v Nizozemí.

Vedle své vlastní tvorby se členové skupiny věnují také kolektivní práci. Tvoří pamětní soubory určené k vítání jara a loučení s létem. Mimo to jsou známí tím, že ve finále každého roku pracují společně na nástěnném kalendáři. „Šest členů skupiny GAMA je šest vyhraněných uměleckých individualit ve stálém názorovém posunu. Těch šest pánů udělalo hodně pro sebe, dosti pro okolí. Mnoho lidí potěšili i přinutili k zamyšlení. Ve svých grafikách i obrazech se obracejí ke krajině a lidské bytosti,“ napsal v jednom ze starších katalogů Jan Kapusta, ředitel Galerie výtvarných umění v Náchodě.
Krédem Josefa Benedikta je vytvořit taková díla, která oslavují život a přinášejí radost. „Netvořím, jen zaznamenávám pocity doléhající na mě skrz smysly. Jediný strom má pro mě větší cenu než všechny obrazy. Přesto ale stojí za to malovat,“ vyznal se Jan Holec. Ve výtvarném snažení Miroslava Malého najdeme působení jak klasického, tak i moderního umění.

„Chci udělat každý den alespoň čárku. Linie je moje hlavní motivace, plocha a barva jsou až v druhém sledu,“ uvádí. Jan Martinec se nikdy nepovažoval za umělce, spíše za pokračovatele poctivých typografů dbajících na zásady starých osvědčených pravidel. Pro jeho bratra Karla není tvorba cílem, ale prostředkem sebezdokonalování. „Nehmotný oblak fantazie povětřím se vznášející proniká skrze mou paži do rydla či chlupů štětce. Já to jenom pozoruju,“ prohlásil před časem poeticky o své tvorbě již zesnulý František Černý.

Za celou skupinu vyjádřil Josef Benedikt to podstatné, co umělce po tři desetiletí spojuje. „ Cením si hlavně toho, že všichni členové GAMY zůstali přátelští a to přátelství nebylo narušováno nějakou řevnivostí uměleckých směrů, ba naopak navzájem jsme se inspirovali a podněcovali k tvůrčí činnosti,“ poznamenal Benedikt.