Milovníci historie železnice mají i pod Orlickými horami možnost navštívit muzeum spojené s danou tematikou. To funguje od května v Rokytnici, veřejnosti je letos přístupné ještě v říjnu. Našli si ho nadšení návštěvníci, při jeho nedlouhé existenci však i vandalové, kteří poškodili pomníkové dvojkolí.

S návštěvností panuje mezi zaměstnanci muzea relativně spokojenost. „Máme první sezonu, takže si spíš děláme obrázek o fungování. Je to kolísavé, lepší návštěvnost byla o prázdninách, protože teď na podzim je slabší počasí. Máme otevřeno o víkendech, kdy jsme tu měli zhruba deset až dvacet lidí za den.
Nepočítám malé děti, které mají vstup zdarma,“ řekl Aleš Filip, předseda Letohradského železničního klubu, jenž rokytnické muzeum provozuje.

V prvních měsících provozu se dá těžko soudit, co poutá největší pozornost návštěvníků. Každý si může najít to své, zabaví se malí i velcí. „Lidé si dělají celkový obrázek, ale třeba dětem se pochopitelně nejvíc líbí parní lokomotiva, přestože je v neprovozním stavu. Ti odvážnější si mohou vlézt i do prohlídkového kanálu pod ní. Máme i starší vagon, v němž jsou umístěné modely kolejišť, starší pro změnu mohou zaujmout texty, fotografie a další předměty,“ míní Filip.

Aby muzeum mohlo fungovat, potřebuje dostatečnou zásobu věcí pro vystavování. „Naše občanské sdružení má v depozitáři dostatek relikvií. Některé z nich se musí opravit a teprve potom vystavit, ale bohužel mezi námi není tolik pracujících rukou. Novější máme mechanické závory na kliku, návěstidla, ale teď se spíš zaměřujeme na technické práce na budově,“ vysvětluje Aleš Filip.

Aleš Filip, předseda Letohradského železničního klubu pokračuje: „Nedosáhli jsme na dotace z fondu památek, každopádně stav muzea je pro nás prvořadý. Okolí koleje, na které je umístěná pára, a vůbec interiér mají vyšší vlhkost, takže listiny a cennější věci dodáme až později.“

Kam pro exponáty?

Získat exponáty staršího charakteru je složitější, ovšem i s tím si provozovatelé rokytnického muzea poradili. „Každý máme z dřívějška sbírku zaměřenou třeba na něco jiného, další věci jsou z těch, které mířily při rušení do šrotu nebo sběru, ty jsme zachránili. Třeba listinné materiály máme od důchodců nebo pozůstalých těch, kteří pracovali u železnice a zemřeli. Například k trati Doudleby – Rokytnice máme listiny z padesátých let i starší včetně jízdenek,“ nastínil předseda klubu.

Interiér bývalé výtopny je již postupně stálicí, ovšem rýsuje se i venkovní expozice. „Získali jsme mechanická návěstidla, některé uvažujeme uvést do funkčního stavu, abychom vyzkoušeli i venkovní zábavu. O detailech bych však nerad polemizoval, nechci slibovat něco, co není domluvené,“ říká Aleš Filip.

Vandalové si pospíšili

Železniční muzeum pod horami si postupně získává své fanoušky, ale už se našli i tací, kterým jeho provoz zřejmě vadí. Počátkem září došlo k poškození pomníkového dvojkolí, které bylo shozeno z podstavce. „Nedaleko výtopny je noční diskotéka, odkud obvykle přicházejí negativní jevy. Dříve se jednalo o rozbíjení oken, teď jsme na vážkách, zda se jednalo o úmysl, soukolí by samo o sobě normálně nespadlo. Těžko se k tomu vyjádřit slušně, akorát to poškozuje naši práci ve volném čase,“ krčí rameny Filip.

Prachovka i vysavač

Vystavované exponáty pochopitelně vyžadují svoji údržbu, takže zaměstnanci muzea mají o zábavu postaráno. „Nejvíc péče samozřejmě vyžaduje lokomotiva. Ale jelikož jsme zaměstnanci Českých drah, víme, co potřebuje. Údržba zahrnuje především konzervaci jednotlivých částí proti korozi. Pára je majetkem drážního depa historických vozidel, máme ji na patnáct let v zápůjčce, takže se o ni i při jejím odstavení staráme.

Máme rádi spjatou trať i její okolí, tak bychom příští rok rádi oživili nabídku nostalgických jízd vlakem. Nejen v tomhle směru nás podporuje město Rokytnice, starosta je nám hodně nápomocen.

Péče o ostatní věci je jednoduššího charakteru, takže i my při běžném úklidu použijeme prachovku a vysavač,“ přiblížil předseda.

S památkáři

Kromě péče o jednotlivé exponáty je patrná i snaha o zkrášlení samotné budovy muzea, respektive bývalé výtopny. „Objekt byl vyhlášen nemovitou kulturní památkou, takže spolupracujeme s památkáři. Opravili jsme první část fasády, kde jsou vjezdová vrata. Ale je to amatérská forma, postupuje se pomalu. Základem je pro nás střecha a sklep přístavby, kde máme problém se spodní vodou. Pro větší stavební úpravy budeme potřebovat pomoc podle toho, kolik financí seženeme. Týkalo by se to stropu či podlahy, ty už však musejí mít svůj styl,“ uvědomuje si Filip.

V zimě výjimečně

Provoz muzea bude v letošním roce ukončen k poslednímu říjnu, návštěvníci do něj mohou zavítat každou sobotu. „Na internetu sice inzerujeme nabídku návštěv podle domluvy, ale spíš to nedopadne. Přes zimu potřebujeme doplnit exponáty a upravit expozici, na chladnější období demontujeme listinné materiály. Provoz je náročnější i personálně, když bychom museli v Letohradě sednout do auta a dojet. Ale u opravdu velkých skupin je to o domluvě. Jinak bychom otevřeli zase až 1. května,“ upozornil zástupce železničního klubu.

Nostalgický provoz

A na co se mohou zájemci těšit příští rok v nové sezoně? „Přes prázdniny bychom rádi rozjeli nostalgický provoz, aby se nejednalo jen o vlaky na Anenskou pouť. Vše je potřeba dát do řádného technického stavu. Dovnitř by měly být připraveny další výstavní panely, chystáme některé věci i ven. Ale ani v tomto případě konkrétní věci dopředu neslíbím,“ uzavřel předseda Aleš Filip.