Málokterá malá obec o 155 obyvatelích se může pochlubit takovou činorodostí jako Mokré u Opočna a umí se pochlubit i před veřejností.

Od roku 2004 se pravidelně zúčastňuje soutěže webových stránek obcí a měst a za svůj web v příslušné kategorii obdržela řadu cen na krajské i celostátní úrovni.

Zatím naposledy to bylo roku 2010, kdy byla vyhodnocena na druhém místě za nejlepší elektronické služby Královéhradeckého kraje (viz www.obecmokre.cz).

Nenahraditelná knižní klasika

Další oprávněnou hrdostí obcí bývají i místní a školní kroniky, při jejichž sepisování tráví obětaví kronikáři stovky hodin. Prezentují tak život a práci obyvatel, jejichž počiny vcházejí každým dnem do minulosti.

Naším společným úsilím rozvíjíme odkaz předků, aby se nám v těchto obcích i v republice žilo lépe. Která obec však má výňatky z kroniky i v elektronické podobě, aby byly přístupné komukoliv ze zájemců a kdykoliv?

Obec Mokré má dostupné vázané kopie kronik i na CD též v knihovně, paní knihovnice je zároveň i kronikářkou obce. Nejen počítači jsme však „živi“, nenahraditelná jsou i klasická knižní zpracování dějin, která podchycují tok času a lidského úsilí, jehož i my jsme součástí.

A zásluhou mokerské kronikářky Dagmar Honsnejmanové a dobrušského historika Josefa Ptáčka hodnotný přehled dějin obec má, protože s osvícenou podporou starostky B. Kučerové a dalších agilních lidí k 620. výročí prvé písemné zmínky vyšla jejich výše uvedená publikace.

Autoři nepojali své zpracování jako souvislý tok vyprávění v kapitolách, v nichž by se mnohý čtenář „utopil“, ale rozčlenili text na řadu kapitol s mnoha oddíly. Tak se čtenář postupně poučí o názvu obce, jejích symbolech, přírodních poměrech, statistických údajích současných i minulých.

Dvanáct bronzových srpů

V moderní době si život bez písemností a vzdělanosti neumíme představit, ale ne vždy tomu tak bylo. Dobu „předpísemnou“ zkoumají především archeologové, ti však po prozkoumání terénu a zdokumentování nálezů je odvezou do muzeí a časem poznatky v příslušných lokalitách upadají do zapomnění.

Proto autoři alespoň částečně zachytili jejich nálezy ve stručném přehledu. Nejstarší stopy osídlení potvrzují nálezy dvanácti bronzových srpů doby lužické a mohyly v lesíku Hájek.

Smil daroval groše

Prvá písemná zmínka o Mokrém pochází z roku 1390, tedy z časů Václava IV. Lucemburského, kdy Smil daroval pražské kapitule 30 kop grošů pražských věčného ročního platu ve vsích poblíž Opočna, lidově zvaných Čánka a Mokré.

Autoři tuto událost přiblížili čtenářům jak v latinském originálu (uloženo v Archivu pražské metropolitní kapituly), tak i v českém překladu (Dr. P. Trnka). Ještě bližší představu včetně ocenění krásné kaligrafie získáme z fotokopie dokumentu.

Dále Ptáček a Honsnejmanová píší v pestrém kaleidoskopu o místních památkách, krajinných prvcích v blízkosti obce, o mlýnu, místních spolcích a organizacích.

Jak už to bývá, život se vyvíjí a ne vždy pozitivně, takže leccos kolem nás nejen vzniká, ale i zaniká.

Kdysi v Mokrém existovaly tělocvičná jednota Sokol, fotbalový klub, hasičský sbor, ochotnický soubor, pěvecký kroužek, okresní hospodářská záložna apod. „Televizní kultura“ a klesající počet obyvatel však vykonaly své a dnes se kulturní a společenský život obce soustřeďuje kolem místní knihovny.

Její prostředí je však nesrovnatelné s dřívějším. Po dočasné krizi a přerušení její osvětové práce byla roku 1997 obnovena a je průběžně vylepšována. Dnes má dvě místnosti a autoři se skromně zmiňují, že pracovnice nezabezpečuje jen půjčování knih dospělým i dětem, ale knihovna se změnila v malé informační centrum s bezplatným internetem pro veřejnost. K dispozici jsou tam i kopie starých kronik obce i školy a dost rozsáhlý fond knih o regionu.

Děti zde mají svůj čtenářský koutek, roku 2007 zde byl založen i Výtvarný klub dětí, pořádají se zde soutěže, výstavy, besedy se zajímavými lidmi, přednášky apod. Paní knihovnice dopisuje významným osobnostem a ty na oplátku věnovaly obyvatelům Mokrého pozoruhodné knihy.

Nejčestnější místa tak náleží knihám, které obyvatelům věnovali prezident Václav Klaus, zpěvák Karel Gott, egyptolog prof. Verner, umělkyně Haldová a další.

V minulosti měla obec i školu a pak školku a autoři uvádějí soupis zdejších učitelů, kolem nichž se kulturní život též soustřeďoval. Základní škola zanikla roku 1974, školka pak 1997. Nejsou-li a nebudou-li děti, nebude ani škol…

Obživu většině obyvatel obce poskytovalo pochopitelně zemědělství, mokerské zelí bylo vyhlášené. Samostatné JZD zde existovalo do roku 1975, to se pak stalo součástí většího agrárního celku.

Autoři brožury se měli alespoň náznakově zmínit o současné situaci, protože nebude-li v obcích a jejich okolí práce, snadno odhadneme jejich budoucnost.

Slavné osobnosti

I tak malá obec, jako je Mokré, měla a má zasloužilé osobnosti. Patří mezi ně například V. Valeš, letec RAF a podplukovník in memoriam, který zahynul roku 1941 v pouhých 26 letech.

Větší štěstí měl St. Baše, který se zapojil do odbojové organizace Obrana národa, roku 1940 byl zatčen a trpěl v osmnácti německých věznicích. V dubnu 1945 se mu podařilo uniknout z transportu smrti. Po válce byl dlouholetým předsedou JZD a obecním kronikářem.

V Mokrém žil (dnes žije v Hradci Králové) československý olympionik Ladislav Falta, sportovní střelec, který se zúčastnil tří olympiád (1964 v Tokiu, 1968 v Mexiku, 1972 v Mnichově, kde byl druhý), zároveň byl mistrem světa a Evropy ve střelbě. Mořeplavec Petr Ondráček (nar. 1949) pobývá v Mokrém na chalupě a staví i zde námořní plachetnice. Od roku 1976 se účastnil transatlantických plaveb a právě nyní vyrazil na svou sólo plavbu kolem světa bez zastávky. To je u Středoevropana, žijícího v zemi bez moře, obzvláště obdivuhodné. V Mokrém žije i úspěšný Tomáš Jánoš (nar. 1975), pětinásobný mistr České republiky v autokrosu.

Kapitoly o současné kultuře v obci plynule navazují na líčení života dříve.

Do rukou čtenářů se tak dostává velmi dobrá publikace vytištěná na křídovém papíře, která slovem i obrazem dokumentuje, že i v malých obcích žili a žijí pozoruhodní lidé a že jejich i náš život má ve své práci smysl.

Po životě předků zde zůstala stopa, kterou by měl každý z nás rozvíjet. Minulost a budoucnost jsou propojeny naší přítomností a brožura Dagmar Honsnejmanové a Josefa Ptáčka o tom podává mnoho svědectví.

Čestmír Brandejs,
publicista