Tak přece jen někteří muži umí dělat i více věcí současně. Jelikož si z této cesty chtěl udělat výlet, přijel i se svými dvěma dcerami, Bárou a Sárou. Na další den totiž měli v plánu zajet si do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem.

Máte nějaký vztah k našemu regionu?
Dělám třicet čtení ročně, takže jsem tady různě po okolí už byl. Vztah mám k Náchodu, kde jsem poznal pana Škvoreckého osobně, dokonce jsem mu daroval konferenci při příležitosti jeho osmdesátých narozenin. Byl i tak velkorysý, že s námi odjel ještě ke mně domů na Sázavu. Tři roky jsem také chodil s dívkou z Ústí nad Orlicí, to by se také mohlo počítat (smích).

Na čem nyní pracujete?
Píši druhý díl detektivky Mafie v Praze. Bude se to jmenovat Mráz přichází z hradu a vyjde v říjnu. Také už máme natočený film podle mého původního scénáře, který se jmenuje Svatá čtveřice a natočil ho Honza Hřebejk. Premiéra bude na konci srpna.

Jak jste daleko s knihou?
Jsem asi ve dvou třetinách a mám 250 stránek. Musím říci, že pokud se nestane něco zcela mimořádného, tak s jistotou můžu konstatovat, že ji stihnu dokončit. V půlce srpna bych ji měl odevzdat.

Vaše frekvence psaní knih je docela vysoká. Kde čerpáte inspiraci?
Je to případ od případu. Někdy je to velmi jednoduché. Když absolvujete dvanáct zájezdů autobusem do zahraničí, tak o tom musíte napsat román s názvem Účastníci zájezdu a podobně. Neumím vysvětlit, jak mě téma napadne, to je i případ Andělů všedního dne. Opravdu nevím, proč jsem napsal knížku o čtyřech andělích, kteří se starají o učitele autoškoly v pražských Nuslích. V případě těchto dvou posledních detektivek neboli politických thrillerů je to asi jasné. Čtu noviny, sleduji politiku, jsem tím znechucen jako mnozí jiní a říkám si, že jediné, co nám zbývá, je se politikům alespoň vysmát, a to jsem v té poslední knize udělal. Řekl bych dokonce, že je to více satira a méně thriller. U té předchozí to bylo obráceně.

Která vaše knížka je nejoblíbenější?
Neumím to říci, ale nejvíc vděčný, ano, to je to správné slovo, bych měl být Báječným létům pod psa. To byla ta šťastná kniha, díky které to všechno začalo a díky které jsem tam, kde jsem. Na druhou stranu si ale nemyslím, že by Andělé všedního dne, Vybíjená nebo Román pro muže byly horší knížky, ale prostě to byla ta šťastná, která mi pomohla všechno nastartovat.

Každý autor se většinou do nějaké své knihy musí chtě nechtě promítnout. U které knihy se to stalo vám? Která je nejautobiografičtější.
Báječná léta pod psa, zcela určitě. A z poslední doby je to Biomanželka. Mojmír, její manžel, to jsem tak trochu já.

Co říkáte na filmy které vznikají podle vašich knížek. Podílíte se na nich, například na scénáři?
Snažím se psát si scénář sám, protože mám strašné zkušenosti s tím, když ho píše někdo jiný, kdo ho psát neumí. To je zrovna případ italského filmu Případ nevěrné Kláry. Měl jsem vlastní scénář, oni ale chtěli svůj a natočili ho velmi špatně. Ten film je paskvil. Takže dnes když prodávám práva na knížku, dávám si do smlouvy, že buď budu psát scénář sám, nebo nad ním budu mít dohled.

Ten, který jste napsal k filmu Svatá čtveřice, je prvním, jenž jste nenapsal podle některé své knihy?
To je první původní scénář, není to adaptace knihy. Jednou jsem začal psát příběh a najednou jsem zjistil, že v něm jsou samé dialogy, a že je to i o erotice, která přece jenom ve filmu vyznívá lépe. Například pokušení literatura popsat neumí. Proto jsem to pojal od začátku jako scénář. Navíc jsem ještě věděl od Honzy Hřebejka, že ode mě chce nějakou milostnou komedii, což si myslím, že je. Taková jemně nemravná.

Může se stát, že ten scénář naopak převedete do knihy?
Nepředpokládám, že by se to stalo. Vím, že to někdo dělá, ale já mám pocit, že už je to hotová věc, pro mě odbytá. Mám jiné plány. Příští rok budu psát knížku pro děti, abych si odpočinul od politiky, od těch svinstev a toho všeho, čím se brodím, když sbírám materiál na knihu Mráz přichází z hradu. Takže se těším na nové věci. Navíc by mě to předělávat ani tak nebavilo.

Můžete prozradit, co bude tématem té dětské knížky?
Chtěl bych psát druhý díl Krátkých pohádek pro unavené rodiče, protože moje holčičky si o něj řekly. Ony se skutečně jmenují jako ty v knize. Takže příští knížka budou Nové pohádky pro unavené rodiče.

Bude to autobiografické? Jste unavený rodič?
Samozřejmě nemůžu předstírat, že jsem nezažil některé scény, které se v knize objeví. Ale hlavní hrdina je herec a manželka lékárnice, zatímco já jsem spisovatel a manželka je zdravotní sestra, takže to je něco úplně jiného.

Jak se stavíte ke své popularitě?
Jsou chvíle, kdy jsem rád, že jsem populární, ale jsou i chvíle, kdy bych byl strašně rád anonymní a jenom pozoroval život. Jsou situace, kdy mi zájem veřejnosti vadí. Byla by nepravda říkat, že to má jenom nepříjemné stránky. Má to i ty příjemné, ale těch nemilých je také dost.

Vzpomenete si na nějakou konkrétní situaci?
No tak například čekám v čekárně v nemocnici a jsem devátý v pořadí. Mám s sebou noviny a jsem připravený, že si to odsedím, jako všichni ostatní. Pak vyjde paní primářka a řekne: Tak, pane Vieweghu, šup šup. Já řeknu: Ne, jsem až devátý. Ale ona: Ne ne, pojďte. V tu chvíli mě lidé v čekárně nenávidí. Nebo steward v letadle přinese šampaňské jenom mně a mé nejstarší dceři, ostatním ne. Pán vedle řekne, že by si také dal, a steward na to: Ne ne, to je jenom pro pana Viewegha. To jsou situace, kdy člověk nechce být slavný, naopak se za to stydí. Protože lidé okolo s tím neumějí nakládat, takže to pak končí takovými trapnostmi.

Co plánujete na léto?
Nechceme se připravit o hezké léto na Sázavě, kde se nám hrozně líbí, takže jsme na Hvar jeli už v červnu a celé léto budeme na Sázavě. Maximálně na konci léta nebo v září pojedeme na Slovensko.

Takže trávíte prázdniny spíše pracovně?
Do půlky srpna budu pracovat poměrně intenzivně na románu, protože ho musím dodělat, přečíst po sobě, opravit a tak dále. Ale pracovně znamená to, že sedím před počítačem čtyři hodiny dopoledne, odpoledne už mám volno, večer sedím na terase, popíjím víno a jsem spokojený.

Je to tak, že vás hned něco napadne, nebo na nápad musíte čekat?
Celý život píšu dopoledne, takže vím, že o půl deváté, nejdéle v devět musím sedět v pracovně a nemůžu odejít dříve, než ve dvanáct. Jinak to nemá smysl. Takhle to dělám dvaadvacet let.

Stalo se vám někdy, že jste si sedl k počítači a nevěděl, co psát?
Nestalo, protože si do pracovny sedám s tím, že vím, že budu psát kapitolu třicet sedm a zhruba vím, co v ní má být. Ale stalo se mi, že některý den mi to třeba nešlo, to je normální, že se člověk zasekne nad pár větami. Stává se mi to ale výjimečně a pak si jdu číst, nebo si dělám nějaké poznámky. Nehrotím to.

Co si myslíte o těch, kteří vás řadí ke komerčním spisovatelům, jenž píší jen na zakázku?
Já jsem první, kdo přiznává, že se psaním živí a živím se tím velmi dobře. Psaní mě baví, ale o tom je těžké někoho přesvědčit. Ale říci, že jsem komerční autor, který píše jenom pro peníze, je lež. Pokud si člověk přečte některá díla, tak vůbec nejsou komerční. To říkají lidé, kteří papouškují polopravdy, které slyšeli, když jsem vydal Román pro ženy, ale od té doby jsem napsal i romány diametrálně odlišné. Jenom je třeba je znát.

Očima blízkých

Sára Vieweghová, dcera:

„Taťka je hodný, ale jediný problém je, že když je někdo spisovatel, tak je celý půlden zalezlý v pracovně, takže ho vidím jenom na oběd a na večeři. (Do toho se vložil Michal Viewegh: Ale miláčku, technická poznámka, když bych chodil do práce, tak by si mě neviděla ani odpoledne). Když jsme spolu, tak hodně jezdíme na výlety. Pokud je máma ve škole, tak nás táta vezme třeba do aquaparku, nebo když jsme večer spolu, tak nám hraje divadélko s plyšáky. Z jeho knih jsem četla jenom Krátké pohádky pro unavené rodiče, ke které mi napsal věnování."

Bára Vieweghová, dcera:

„Taťka je celou dobu zalezlý u počítače, a pak říká, že ho bolí oči. Když jedeme na dovolenou, tak jsme hodně s ním, ale jinak docela málo. Já jsem ještě žádnou knihu nečetla, četla mi ji máma Krátké pohádky pro unavené rodiče (opět vstoupil otec: Baruško, ty jsi přeci přečetla už spoustu jiných knížek, které jsem já nenapsal. Jakou máš teď s sebou?) Teď mám s sebou knížku Garfielda."

Halina Pawlowská, kolegyně:

„Když se řekne Michal Viewegh, napadne mne: Zviditelnil město Sázava, většina mých známých totiž říká: Byla jsem v Sázavě, víš, tam jak bydlí Viewegh… Nesnáší bulvární útoky. Má tři dcery. Má dva bratry. Píše každý rok aspoň jednu knížku. Vypadá mladě a přitom vždycky tak seriózně. Uvidím se s ním zanedlouho, protože jsme společně ještě s Ivou Hercíkovou napsali knížku Tři v háji. Její divadelní zpracování bude mít už teď v srpnu premiéru. Pak si dáme s Michalem víno a budeme si vyprávět, jak se žije spisovatelům u nás. A Michal je důkazem, že když je spisovatel dobrý, tak se mu žije dobře!