Už téma letošního ročníku Trash Art, tedy umění z odpadu, tuto skutečnost jenom potvrdilo.

Ve stále zchátralejších interiérech rozsáhlých objektů vystavovala svá díla třicítka autorů. Při velkém uměleckém žánrovém rozptylu nebyla nouze o fotografie, koláže, kresby, malby, ale také o objekty s využitím právě odpadových materiálů. „Myslím, že odpadků v přírodě, řekách i mořích a v ulicích měst, s nimiž si pak nikdo neví rady a nedají se recyklovat, je přespříliš. Je to prostě katastrofa a pokud se s tím nebude ve světě nic dělat, tak nás to určitě velmi negativně poznamená,“ řekla nám návštěvnice festivalu Klára Koudelová z Hradce Králové.

Špital Art 2018Takže nejen výstava plná „bizarních“ uměleckých projevů a roztodivných imaginativních kreací, ale také ostatní program měl výrazný „aktivistický“ apel, který měl vyburcovat k řešení neutěšené situace. Například Sběr byl název dílny na recyklované sešity. Šperky z odpadů v kreativní dílně představovala Tereza Horká. Během dvoudenní akce vystoupila řada hudebních formací, konaly se divadelní představení, bubenický workshop, taneční vystoupení, fotoworkshop i komentovaná prohlídka výtvarné výstavy.

Hodně vystoupení měla „odpadový“ charakter. Například divadelní soubor DRED z Náchoda naservíroval performanci ReCyklace. Nebalíme, to byl název přednášky o bezobalovém obchodu a tipy pro bezobalovou domácnost. Tu doplnily podobné přednášky o ochraně oceánů či představení Divadla odpadu. Prostě návštěvníci mohli v krátké době vidět vše, co mělo protiodpadový charakter. „Jsem přesvědčený, že hlavně mladí lidé by měli vědět, že neustálé balení různého zboží a potravin do igelitu je velkou pastí. Musí se to změnit a jsem rád, že k tomu letošní ročník přispívá a upozorňuje na to,“ uvedl další návštěvník David Skoumal z Trutnova.

Velkou pozornost letos vzbudila pozoruhodná performance Jak Jinak Jako FysioArtu z Prahy, která v krátké výletu uvnitř špitálu pracovala s emocemi i pohybem. „Jak se dnes cítíte? Cítíte se jinak, než obvykle? Chcete se nám svěřit,“ ptala se režisérka, dramaturgyně a performerka Hana Strejčková lidí, kteří měli zájem se zúčastnit. „Hrozně,“ prozradil jeden z nich, který na konci performance oznámil: „Už je to lepší.“ A jaký byl její průběh?

Špital Art 2018„Provádím vás instalací, která vznikla dnes. Byl to otevřený ateliér na otevřenou výzvu. Všichni účastníci uvnitř se potkali právě dnes při této příležitosti. Je to zároveň premiéra,“ vysvětlila Strejčková. Účastníci, kteří vešli do útrob, prošli patnáctiminutovou cestou emocemi. V potemnělých či spoře osvětlených prostorách poněkud depresivního interiéru se odehrávalo vypjaté emocionální představení a v jedné místnosti zavěšenými vzkazy souvisejícími bezprostředně s lidským životem a konáním. Vše završila pohybová videoprojekce v cíli.

Nádvoří špitálu zdobily velké objekty z recyklovatelných materiálů připomínající například dvouhlavého orla z lahví, různé šelmy, rytíře či motorku svařené z kovových součástek, nápadité a interaktivní barové posezení nebo třeba figuríny z plastového odpadu ozdobené cédéčky a podobně. „Špitál Art se stává už klasikou. Doufám, že organizátorům nedojdou síly a také věřím, že snad někdo objekty udrží ve stavu, aby se mohl festival konat i v dalších letech,“ přeje si Pavel Hošek z Prahy. Hynek Šnajdar