Všestranný autor, publicista a především cestovatel Luboš Forejt z Prahy kromě putování po světě pravidelně každý rok zavítá i do Rychnova nad Kněžnou, aby zde představil svoje knihy. K Rychnovu má zvláštní vztah. V dětství trávil čas v Orlických horách, je také autorem variace na román zdejšího rodáka Karla Poláčka Bylo nás pět. Ten patří do čtveřice knih psaných ve znamení humoru.

Pátý titul představovalo autobiograficky ladění dílo Hozená rukavice, jehož hlavní část líčí především autorův úspěšný boj se závažnou chorobou. V Rychnově nyní Luboš Forejt představil svoji v pořadí šestou knihu – cestopis Do světa to není daleko. „V podstatě jde o popis mých celoživotních cestovních aktivit počínaje nejmladšími lety a konče Japonskem, které jsem navštívil v dubnu roku 2008,“ vysvětluje autor. Cestopis o 194 stranách formátu A5 vyšel koncem loňského roku v nakladatelství Erika Praha. Přílohu tvoří 107 převážně barevných fotografií z celého světa.

Popisuje kniha pouze cestovatelské zážitky?

Tvoří ji dvě složky, které se vzájemně prolínají. Začnu faktografií, která je nesmírně rozsáhlá. Tím mám na mysli třeba popisy přírodních zajímavostí, řek, hor, vodopádů, moří, fauny, flóry, architektury a podobně. Neméně zajímavé je líčení četných zážitků a dobrodružství, která jsem na svých cestách prožil.

Podělte se o některé nevšední zážitky …

Projel jsem stopem s řidiči dálkových kamionů například střed Austrálie. Jednalo se o několik desítek tisíc kilometrů v krátkém časovém úseku osmi dnů, kdy jsem musel během této doby doputovat do Sydney, aby mně nepropadla letenka. Na jeden ze stopů jsem například čekal až dvanáct hodin. Ještě před čtyřmi lety jsem vystoupil na necelou pětitisícovku (4 985 m.n.m.) Mount Keňu ve východoafrické Keni. Jedná se o vysokohorský výstup. Jde se ve třech dnech, s vynesením zavazadel pomáhají placení domorodí nosiči, hradí se i permit – povolení k výstupu, jehož poslední část se absolvuje za svitu baterek od dvou hodin v noci, aby bylo možno spatřit východ slunce nad pohořím. Přiznávám, že jsem byl na vrcholu totálně vysílen. Popis takovýchto a podobných aktivit je pochopitelně součástí knihy.

Kolik zemí jste navštívil?

Bylo jich více než šedesát. Těžko se to ale počítá. Například bývalá Jugoslávie je dnes rozdělena do několika zemí a já ji zahrnuji jen jedenkrát.

Jezdil jste vždy jen stopem?

V některých zemích jsem cestoval na vlastní pěst, jiné oblasti jsem projel s cestovními kancelářemi. Hovořím dobře německy, z tohoto jazyka mám státnici a využívám ho v turistické průvodcovské službě. Ve zcela běžném rozsahu se domluvím i anglicky.

Horší je to tam, kde se komunikuje třeba španělsky, tam je služba cestovky vítaná. Ta třeba, díky svým zkušenostem, zorganizuje zájezd tak, že se během měsíce podíváte do dvou tří zemí. Naplánovat zmíněnou kombinaci na vlastní pěst vyžaduje rozsáhlou a náročnou přípravu. Průvodci znají atraktivní místa, využívají osobní kontakty z dřívějších zájezdů , znají určitá, v dané lokalitě se vyskytující rizika apod. Určitě levněji vyjde hromadná doprava.

Které země podle Vás patří k turisticky nejatraktivnějším?

Ideální země zřejmě neexistuje, všude se setkáte s klady i zápory. Na druhé straně lze těžko nalézt stát nebo určitou oblast, která by neměla turistovi co nabídnout. Mohu to potvrdit, neboť kromě Antarktidy jsem navštívil všechny světadíly. Pochopitelně četné evropské země, Severní, Střední i Jižní Ameriku, jižní, východní i severní Afriku, Austrálii, Nový Zéland, Japonsko, Indii, Indonézii atd.

Když cestujete delší dobu, vydáváte se za určitým cílem, či chcete-li, za určitou představou. Mám-li zájem o řád a turistickou kulturu, budu cestovat do Rakouska nebo třeba Švýcarska. Podstatně odlišnější styl života lze pozorovat třeba na Blízkém východě, v Indii, na Zanzibaru, Sumatře atd. Ne ve všech zemích se mně musí všechno zamlouvat. Mohou mě třeba do určité míry zarážet tamní hygienické návyky. Avšak bez určitých odlišností by se stal svět totálně globalizovaným a cestování by bylo zcela fádní.

Chystáte se i v letošním roce na nějakou dalekou cestu?

Na cesty se obvykle vydávám koncem podzimu, a do té doby ještě nějaká voda uplyne. Uvažuji o Filipínách, přemýšlel jsem o Kanadě. Pevně ještě rozhodnut nejsem, avšak díky poměrně široké nabídce v cestování není třeba záležitost uspěchat.

Hlavní podmínkou je, abych se cítil dobře po stránce zdravotní. On totiž způsob cestování, o kterém byla řeč, je dosti namáhavý. Běžné jsou noční přejezdy, někdy trpíte horkem, jindy zimou, banální je protivenství v podobě nepříjemného hmyzu. Hrozí riziko nemoci, přepadení (i s tím jsem se setkal, např. v Brazílii). Tento druh turistiky je spíše sportovním výkonem – paradoxně však člověka přitahuje. (zr,zen)