„Nahrál jsem asi tři písničky. Jedna je smutnější, jmenuje se Nikdo nikam nechodí. Viděl jsem určitou paralelu mezi 80. lety a současnou situací. Pro některé lidi se však vůbec nic nezměnilo. Na někoho to dopadlo víc a na někoho míň. Není to úplně spravedlivé. Ale svět není úplně spravedlivé místo,“ říká frontman pardubické kapely Vypsaná fiXa Michal „Márdi“ Mareda.

O jak velké množství nasmlouvaných koncertů už jste doteď přišli?
O celou jarní tour, léto ani radši nepočítám. Myslím si, že minimálně do konce srpna se hrát nebude. Asi 60 nebo 70 koncertů už je pryč.

Přišli jste o veškeré příjmy z koncertů. To asi musí být velký problém.
Je to nepříjemné. Ještě jsme udělali takovou „super“ věc. Rozpadala se nám dodávka, takže jsme skoro všechny peníze z našeho labelu (hudební vydavatelství, pozn. red.) investovali do koupě lepší ojetiny - asi deset dní předtím, než se to celé zavřelo. Je to, jako když dva roky sbíráte borůvky, nasbíráte plný kýbl, pak jdete, zakopnete a on vám spadne ze skály. Letos jsme měli nachystanou moc dobrou letní sezonu. Na základě toho, že jsme měli úspěšnou novou desku a skvěle navštívenou šňůru, nás pozvali na všechny velké festivaly v Čechách, což se v takovém měřítku hodně dlouho nestalo. Tak bohužel…

Z čeho teď žijete?
Každý má nějaké úspory a naštěstí každý z nás má nějakou aktivitu, která sice není hlavním zdrojem příjmů, ale teď se hodí. Udělali jsme taky šest online koncertů, kde jsme nějaké peníze vybrali, ale moc toho nebylo. Šetříme a věříme, že se situace zlepší.

Vaše online koncerty zároveň sledovaly i tři tisíce lidí. Další si je pouští zpětně. Čekali jste takový zájem?
Největší zájem byl na začátku, protože jsme zareagovali rychle. První dva koncerty nás strašně překvapily. Teď už to klesá. Udělalo se hezky a lidi chodí ven. Je to pro nás dobré ne ekonomicky, ale psychicky. Vždycky je dobré si zahrát.

Takže je to pro vás i takový únik od ponuré reality.
V podstatě ano, i když to nenahrazuje koncert. A není to únik jen pro nás. Mnoho lidí je zavřených doma. Děláme jim radost. Hudba takhle funguje. Lidi se potřebujou odreagovat.

Při live streamu jste vystoupili i v ABC klubu, kde už jste absolvovali celou řadu koncertů. Jaký to vůbec je pocit, najednou hrát pro prázdný sál?
Je to taková absurdní situace, po písničkách je ticho. Časem si na to zvyknete. Ale jsou různé konce koncertů. Někdy jsme byli nakoplí, že to bylo dobré. Jindy to na někoho dolehne. Záleží, kdo je v jaké náladě. Samozřejmě nám chybí zpětná vazba. Nicméně když pak přijdete domů a přečtete si vzkazy, co tam lidé napíšou, je to sice takové opožděné, ale řeknete si, že to vlastně bylo dobré. Nejlepší zpětná vazba je, když vám někdo napíše, že měl celý den špatný, ale koncert ho pak nakopl. To vám pomůže, a i když nevidíte konec tunelu, nějaká louče tam zaplápolá.

Zdroj: Youtube

Zkusme na tom nalézt něco pozitivního. Nepřipomíná vám pohled do prázdného sálu dobu před 25 lety, kdy na vaše koncerty nikdo nechodil? Neuvědomí si pak člověk, že by měl být vděčný za to, kam se kapela od té doby posunula?
Jenže to, že nepřišel opravdu nikdo, se stalo jenom jednou. Na koncertě v Jihlavě s Ready Kirken. Klub byl u zoologické zahrady a kejhala tam zvířata. Dorazil majitel klubu a řekl, ať ještě počkáme, že třeba někdo přijde. Michal Hrůza řekl: „Leda tak opičáci ze zoo.“ Majitel se na nás podíval a řekl: „Vypadněte.“ (smích) Jinak vždycky někde někdo byl. Ono se to moc srovnávat nedá. Myslel jsem si, že nejhorší bude, až na nás přestanou chodit lidi. A ono je možná paradoxně ještě horší, že na nás chodit nemohou.

Fanoušci vám mohou poslat libovolné vstupné. Snaží se vám takto pomoci?
Je to zhruba stejné, jako když dáme desku ke stažení, peníze pošle jeden člověk z padesáti. My jsme to moc netlačili, že bychom říkali, ať nám lidi dají peníze. Je to lepší než nic, ale samozřejmě se to nedá srovnávat s tím, co bylo domluvené. Ale tak to prostě je.

Teď už jsou online koncerty běžné, ale v prvních týdnech, kdy jste začali hrát vy, jich tolik nebylo. Jak ta myšlenka vůbec vznikla?
Zavolali jsme si s Pítrsem, říkali jsme si, že bychom mohli zahrát online. Přišel jsem do Ekocentra, postavil jsem mobil na stojánek, vzal jsem si španělku, on bicí a hráli jsme. Byl to takový ultra punk. Potom už jsme hráli ve větším počtu. Když jsme chtěli udělat lepší zvuk, objevily se problémy technického rázu. Tak jsme je porazili a vyvrbily se další. Je to vždycky adrenalin. Lidi to tak berou a jsou rádi, že se něco děje.

Osobně se mi líbí, že tam lidé píšou, jak si dají pivo na baru, nebo že se sejdou v první řadě. Jako kdyby opravdu na koncertě byli.
Dělají si z toho legraci, jsou tam strašně vtipné komentáře. Týpek tam psal: Hele, propogoval a propotil jsem tričko, tak jsem ho dal rovnou do pračky. Nebo jeden borec tam posílal video, jak má televizi na stolečku a dělá stage diving (skákání z pódia mezi diváky, pozn. red.). Je to strašný bizár (smích). Budeme v tom pokračovat dál, protože nejhorší je nedělat nic, to je cesta ke zmaru. Jsem na naši partu hrdý. Některé kapely nedělají nic a jen čekají. Jsem rád, že pasivně nečekáme a něco děláme. Krize vždy prověří, jak na tom parta opravdu je.

Vy vysíláte poměrně často.
Máte dvě možnosti. Buď propadnout absolutnímu zmaru, protože jsme sice zasadili, viděli bohatou úrodu, ale nesklidili, nebo si vymyslet nějaké činnosti. Tak jsem si řekl, že skoro každý den nahraju jednu písničku od FiXy na španělku. A jsem doma s dcerou, tak jsem začal vysílat i pro děti. Vydržel jsem to asi tři týdny, ale pak mi z toho začalo trochu hrabat (smích). Takže teď vysílám dvakrát týdně.

Jak teď vypadá váš běžný den?
Ráno vstanu, žena jde do práce a začíná škola. Naštěstí Montessori, kam dcera chodí, je osvícené, takže funguje online výuka. To mi pomáhá. I tak jsem si oprášil jsem spoustu věcí, které jsem se učil, ale nikdy je nepotřeboval. Čeština mi docela jde, tu jsem studoval. Matika je horší (smích). Moje dcera chodí na plavání a judo, je zvyklá na pohyb. Takže se snažíme, aby se šla někam proběhnout. Potom se vrátíme a nastává fáze kuchaře, chystá se oběd. Trvá to už šest týdnů a vyhodnotili jsme, že jsme se za tu dobu s dcerkou dvakrát nepohodli. Takže to je docela dobré. A známkuje mi obědy.

A jak procházíte?
No nic moc. Párkrát jsem dostal za dvě. To byla nejlepší známka. Ale sní to (smích). Jsem hodně průměrný učitel a špatný kuchař. Ale dávám do toho všechno (smích).

A když skončí role učitele a kuchaře, jdete nahrávat?
Poslední tři týdny to bylo tak, že byl domluvený stream pro děti, takže jsem se na to připravoval. Do toho jsem každý den cvičil písničku od FiXy, kterou jsem chtěl nahrát. Vlastně ten měsíc byl strašně intenzivní. Byl jsem hodně v kontaktu s fanoušky, propagoval jsem online koncerty. Měl jsem pořád co dělat, ale nejsou z toho žádné prachy (smích).

Zdroj: Youtube

Ale berete to s humorem.
Když už je špatně, jdu to vychodit. Udělám si třeba okruh 10 kilometrů. Nejhorší je to, myslím, pro děti, nikdo je moc neřeší, nemohou se moc vídat, mají velice omezené sociální vazby. Myslím, že z dlouhodobého hlediska se může jednat o mnohem větší problém.

Hodně se mluví o tom, že tato doba prověří vztahy, a to nejen partnerské. Že spousta věcí vykrystalizuje. Vnímáte to tak taky?
Určitě. Je to na obě strany - ať pozitivně, nebo negativně, všechno se to zintenzivní. Slyšel jsem reportáže o lidech, kteří jsou nakažení koronavirem a jejich okolí je strašně šikanuje, i když za to vlastně nemůžou. Další věc je udávání a přehnaná hysterie. Trošku mi došlo, že za protektorátu to tady nebylo úplně jednoduché. Pak zase vidíte, že je mezi lidmi velká obětavost a sounáležitost.

Myslíte si, že tato krize bude mít i nějaký pozitivní dopad na společnost? Že si z toho něco odneseme?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Třeba se pročistí vzduch v přírodě. Ale doma zhoustne (smích). Nebo si lidi konečně uvědomí, že nejsou takoví šéfové, jak si mysleli, a začnou se podle toho chovat. Přes všechny technologie, společenský vývoj a vysokou životní úroveň je pro přírodu pořád strašně jednoduché nás zlikvidovat. Další velký problém je sucho. Bez vody to fakt nedáme. A je úplně jedno, jestli budeme zavření, nebo budeme chodit venku.