Závěrečný koncert si nenechalo ujít velké množství příznivců vážné hudby, neboť bylo dopředu avizováno, že Bachova hudba v provedení souboru Barocco sempre giovane se sólistkou Ivou Kramperovou bude v kostele sv. Václava mimořádným zážitkem.

„Je to hudba naprosto senzační, hluboká, skvělá, ale i náročná," uvedl poslední díl festivalu jeho umělecký ředitel a dramaturg Pavel Svoboda a dodal, že vyžaduje pozorné publikum, které Dobruška má.
Skladby Johanna Sebastiana Bacha „na přání" Pavla Svobody nastudoval Adam Viktora, vynikající varhaník, který koncertoval ve většině evropských zemí a pedagogicky působí na konzervatoři v Plzni a Praze.

S velkým zájmem se věnuje také studiu historických varhan, což se odrazilo i v jeho osobních dojmech z koncertu, k nimž krátce po jeho skončení řekl: „Na programu byly skladby pro koncertantní varhany a v Opočně se nachází nástroj, který mně imponuje. Pro koncert v Dobrušce tak byly varhany do kostela sv. Václava přepraveny.  Možnost provést Bachovu hudbu na tento nástroj je úplně ideální, takže to byl můj hlavní dojem z dnešního koncertu. Potom také spolupráce se souborem Barocco sempre giovane je velmi příjemná, protože je to skupina mladých nadšených lidí, kteří hudbu dělají s radostí a ta z nich srší."

Radost z hudby dávali členové „Baroka stále mladého" najevo nejen během jednotlivých skladeb, ale také když jejich nástroje utichly. Potlesk publika i uměleckého vedoucího souboru Josefa Krečmera byl pro ně zaslouženou odměnou a přitom sami neopomněli ocenit špičkový výkon sólistky Ivy Kramperové, která šest koncertů festivalu sledovala coby posluchačka a na ten poslední se zařadila mezi ty, co svým uměním radost v kostele sv. Václava rozdávali.

A jak si tato vyhledávaná sólistka změnu role a vystoupení užila? „Výborně. Každopádně hrát před tímhle publikem je velká zodpovědnost. Protože, přesně jak říkáte, byla jsem šest koncertů posluchač a jsem tady takřka domácí, takže zrovna dnes jsem o tom přemýšlela," odpověděla.

Třetí ročník Mezinárodního hudebního festivalu přinesl pestrou dramaturgii, špičkové výkony vynikajících umělců, k radosti pořadatelů většinou plné koncertní sály nebo kostely a k radosti příznivcům tohoto žánru především zcela nevšední zážitky.

Dobruška – Šest festivalových koncertů nechyběla IVA KRAMPEROVÁ mezi posluchači, ale posedmé svoji roli zásadně změnila a prostřednictvím svých houslí rozdávala sama radost. Sklidila ovace publika i uznání všech spoluhráčů.

Šest koncertů jste sledovala jako posluchač, dnes jste změnila roli a postavila se před publikum. Jak jste si své vystoupení dnes užila?
Užila jsem si ho výborně. Každopádně hrát před tímhle publikem je velká zodpovědnost. Protože, přesně jak říkáte, byla jsem šest koncertů posluchač, a jsem tady takřka domácí, takže jsem zrovna dnes o tom přemýšlela. Je to pro mě velmi zvláštní.

Měla jste tedy trému?

Nemůžu říci, že jsem měla trému, ale určité chvění nebo napětí tam opravdu bylo.

Jak hodnotíte koncert z vašeho pohledu?
Myslím si, že se vyvedl, všichni jsme si ho užili. Bylo vidět, že to líbilo i lidem.

Bach je váš oblíbený autor?
Určitě. Ale je to tak říkajíc práce na celý život. Hrajete jednu skladbu, vrátíte se k ní za rok za dva a chcete ji dělat úplně jinak. Najdete v ní úplně jiné věci, takže je to kontinuální práce, neustále dokola.
A koho dalšího byste ještě jmenovala?
V poslední době jsem slyšela pár velkých symfonických skladeb Antonína Dvořáka a řekla jsem si, to je tedy muzika. Ráda mám také starou hudbu – třeba Vivaldiho.

Můžete představit svůj nástroj?
Hraju na housle, které postavila Šárka Pilařová, nejmladší aktivní houslař z rodu Pilařů. Nástroj je postavený v roce 2005, takže je mladý, přesto se na něj snažím hrát starou muziku a snad se to i daří.

Tímto vystoupením letošní 
festival skončil. Byla jste na všech koncertech. Když se ohlédnete, co se vám osobně obzvlášť líbilo?
Určitě vzpomínám na koncert Petra Nekorance v novoměstském zámku. Je to mladý interpret, kterého znám ze školy. Studuje totiž na konzervatoři v Pardubicích, kde učím. Takže to pro mě bylo svým způsobem zjevení, že v tak mladém věku podal na koncertu velmi profesionální výkon. Neuvěřitelně se mi líbil. Samozřejmě jsem si užila vystoupení Dagmar Peckové. Zajímavé ale byly všechny koncerty a program velmi pestrý, myslím si, že krásně sestavený.

Máte nějaké speciální vánoční přání?
Určitě, a snad to nebude znít jako klišé: aby měl člověk hodně zdraví a také energie, aby mohl dělat to, co ho nějakým způsobem naplňuje.    

Dana Ehlová