Moderátoři Lada Klokočníková a Miroslav Vaňura si ve studiu povídali se Zdeňkem Zolmanem,  Kateřinou Zolmanovou a Vendulou Novotnou.

Máte za sebou dobrý rok, přestěhovali jste se do nové budovy Dance Fabrique, kde jste zřídili nádherné taneční sály pro spoustu dětí a tanečníků.
ZZ:  V tuto chvíli mám v taneční skupině asi 450 členů. Učíme i děti od dvou a půl roku s rodiči, v přípravce. 
V jedné choreografii máme věkový průměr čtyřicet let, 
a i tito lidé jezdí na  mistrovství světa, což je úžasné.  Letošní rok v novém studiu byl velmi úspěšný, T-Bass se stal v republice skutečnou špičkou a tak trochu uteklo konkurenci, protože v novém studiu můžeme častěji a kvalitněji trénovat.

O T-Bass se dá říci, že je stále 
o krok napřed před ostatními. Jak na to jdete? Jak hledáte 
a vymýšlíte nové tance a styly?
ZZ:  Jde o to neustále se vzdělávat –  v hudbě, v divadle, v tanci. V jakémkoli umění, v jakémkoliv sportu je potřeba být první u nových informací, vzdělávat se, snažit se a chtít být stále na špičce. Pomáhá také kreativita, touha být originální. To znamená ne se jenom sklouznout po něčem, co už někdo udělal, ale  pustit se do vlastních projektů, které třeba nevyjdou, ale snažit se vždycky prorazit: když jsou dveře zavřené, tak je prokopnout a podívat se za ně.

Kdo v moderním tanci určuje vývoj, směřování?
ZZ:  T-Bass se snaží reagovat na nejnovější styly v hudbě.  A nezůstáváme doma, 
v Čechách, ale snažíme se orientovat také v britské a americké hudbě. Důležitá je také skutečně  dobrá angličtina, protože náš tanec ztvárňuje nejen hudbu, melodii, ale také texty. Problémem v dnešní době je to, že se lidé příliš ženou za vším moderním  a zapomínají na to, z čeho tanec vznikl, kde to celé začalo.

A kde to začalo?
ZZ: V Africe, na ulici. 
A v New Orleansu, kde byly jazzové kluby. Tam se poprvé začalo improvizovat, jamovat na  jazzovou živou hudbu. Teď mimochodem je v brake dance hrozně populární tancovat na živou kapelu, na živou hudbu. I my v našem novém projektu  spolupracujeme se živou kapelou.

Říkalo se, že co Čech, to muzikant. Mají Češi obecně i vlohy pro tanec?
ZZ:  Tancování je teď neuvěřitelně populární.  A není to jen street dance,  my hodně kamarádíme například  s jazzem a baletem. Lidí, kteří se přijdou podívat na naše představení,  je opravdu spousta.  Takže si myslím, že o tancování a Češích platí totéž, co 
o hudbě.

Naučí se tancovat každý?
ZZ: Já jsem přesvědčený, že zpívat do průměru a tancovat do průměru se naučí opravdu každý. A kolikrát ti méně talentovaní toho dokážou víc než ti talentovaní, kterým to jde trošku samo.

Host na zítřek

Moderátoři Lada Klokočníková 
a Miroslav Vaňura zítra dopoledne přivítají ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové herce Miloně Čepelku.