Žofie Melicharová a pan Jonáš alias Jitka Molavcová a Jiří Suchý se přes klasické jevištní půtky svých rolí, které rozesmály Pelclovo divadlo, shodnou: „Jiřího Šlitra stále obdivujeme.“

Vnímáte právě nyní nějakou konkrétní paralelu písní z vašeho představení Život je náhoda v obnošený vestě se současnými událostmi v České republice?

Jitka Molavcová: Současné události v České republice bych charakterizovala písní Tři strážníci. ,,Nehádejte se, prosím vás, nehádejte se, prosím vás, nehádejte se, prosím vás. Teď bububu.

Tato píseň kdysi v představení také zazněla. Veškerá tvorba V+W+Ježka a S+Š vždy souzněla s dobovými událostmi a souzní i s dnešní dobou. Surovosti života jsou v písních popisovány bez stínu beznaděje a vždycky s humorem.

Jiří Suchý: Vidíte, to mě nenapadlo. Ale určitě by se nějaká paralela našla, některé písně jsou natolik nadčasové, že je možno je aplikovat na jakoukoliv dobu.

Jakou roli hraje či hrála ve vašem životě náhoda? Byli jste na ni někdy nepřipraveni?

J. M.: Ke všem ,,náhodám“ jsem přistupovala vždycky bojácně a nejistě. Šťastná náhoda mi přinesla tolik radostí a ta nešťastná tolik bolestí. A znovu bych se vrátila k tvorbě V+W a Š + S, která mi pomohla a stále pomáhá být na ty nešťastné náhody připravena.

J. S.: Náhod jsem si v životě užil už tolik a některé byly tak bizarní a neuvěřitelné, že kolikrát uvažuju o určité zákonitosti. A dlužno říct, že o připravenosti nemůže být ani řeč. Vždycky mě náhoda zaskočila.

Objevujete stále ještě něco nového v tvorbě Jiřího Šlitra?

J. M.: Často poslouchám jeho písničky a monology a obdivuju ten naivní, dětský pohled na svět. Jiří Šlitr měl duši dítěte a ta, jak známo, má mnoho záhybů. Při každém poslechu tiše a ochotně objevuju ……a žasnu.

J. S.: Nic nového už ve Šlitrově tvorbě nenacházím, mám ho dokonale zažitého. Ale pořád se nepřestávám obdivovat jeho invenci. Zvláště, když se mi vynoří nějaká jeho dávná píseň, na kterou jsem už pozapomněl. Zkrátka jeho invenci jsem nikdy nepřestal obdivovat.

Co si myslíte o grantech pro divadla? Dělil byste je na komerční a ta, která provozují nevýdělečné umění?

J. S.: Takovéto dělení nemusí být docela správné, leč: Komerční divadla, která díky své komerčnosti a třeba i podbízivosti, jsou značně výdělečná, grant vlastně nepotřebují a pokud je jim přesto poskytnut, je to vlastně jakýsi přívažek k jejich zisku. Malá divadla, kde už samotný malý počet míst určuje i malou tržbu, by si zasloužila podporu, zvláště když usilují nejen o zábavu, ale i o hledání nových uměleckých cest.

A tzv. grant na vstupenky? Tomu bych rozuměl, kdyby vedl ke snížení vstupného. Pokud k němu však nedojde, kam ty peníze jdou?