Během vernisáže se majitel největší soukromé sbírky filmů a filmových rekvizit na světě vyjádřil k tématu výstavy.

Který z filmů, jejichž plakáty letos v Dobrušce vystavujete, je vašemu srdci nejbližší?
Tato výstava mě vlastně přenesla do mých studentských let. Všechny filmy běžely v kině před padesáti lety, v době, kdy jsem chodil do kina několikrát týdně. Takže všechny filmy samozřejmě znám. A mému srdci nejbližší? Vždycky jsem měl vztah k českému filmu. Asi největší „bomba“ z mého dospívání byli Všichni dobří rodáci. Za to, že jsem je ještě stihl v době, než je stihli zakázat, jsem moc rád. Až teď jsem si zase uvědomil, jak dobře fungovala distribuce, protože film prošel všemi kiny, což tenkrát nebylo úplně zvykem. Například Spalovače mrtvol jsem viděl až po letech.

Který plakát, z těch, co k padesáti letům kina v Dobrušce vystavujete, se obzvlášť ve vaší branži cení?
Obzvlášť si cením tří plakátů k Nebeským jezdcům, zvláště ten nejmenší je dost ceněný. Také určitě plakát k filmu Nejlepší ženská mého života. Pořád jsem přemýšlel, jak je možné, že jsou tak obrovské rozdíly v cenách, a pak jsem zjistil, že roli určitě hraje jméno výtvarníka, ale ani to není důležité. Důležité je, kolik plakátů se dochovalo. Když se někde objeví plakát, který nikde jinde není, jeho cena se šplhá na 5, 10 i 15 tisíc. Hodně ceněný je plakát k filmu Vánoce s Alžbětou. K nejdražším patří první plakát k filmu Spalovač mrtvol.

Přivezl jste i plakáty k cizím filmům.
Z devadesáti procent se věnuji českému a slovenskému filmu, a tak jsem měl problém s těmi zahraničními, které se v Dobrušce v prvním roce promítaly. Mám doma haldy plakátů cizích filmů, ale nejsou srovnané…Myslím si, že jsem jich nakonec pro tuto příležitost našel docela dost.

Dana Ehlová