Rozhovor s violoncellistou JANEM PÁLENÍČKEM, členem ve světě uznávaného tria vznikl těsně před vystoupením na místním festivalu.

Jaký program jste měli za oceánem a jaké ohlasy přivážíte domů?
Už z našeho názvu je patrné, že jsme propagátoři české hudby, a to především v zahraničí. I v případě jihoamerického turné tomu nebylo jinak. Před zaplněnými překrásnými sály jsme zahráli v Rio de Janeiru, Limě a dalších městech tria A. Rejchy, B. Martinů a B. Smetany. Především Martinů byl pro posluchače objevem a k naší radosti jej přijali doslova s nadšením.

V Riu de Janeiru jsme vystoupili též jako sólisti místního vynikajícího symfonického orchestru Orchestra Sinfonica Brasiliera pod taktovkou amerického dirigenta Lee Millse, hráli jsme snimi Beethovenův Trojkoncert C dur. Klarinetista tohoto orchestru Marcio Costa byl hostem našeho komorního koncertu, kde jsme náš český program zpestřili Beethovenovým Triem B dur op. 11 pro klavír, klarinet a violoncello. Každý, dnes již několikanásobný, náš návrat do Jižní Ameriky je pro nás radostí.

Tamější publikum je nesmírně vnímavé a vřelé. Každý poctivý muzikant je odměněn spontánní reakcí, což vždy potěší.

Na festivalu F. L. Věka provedete mimo jiné premiéru skladby Lukáše Hurníka, která vznikla na objednávku. Co o ní můžete prozradit?
Lukáš Hurník je člověk se smyslem pro humor. Více, než kdekoliv jinde se tento humor projeví v jeho tvorbě právě v Cosi Fun Tutte (patrné již z názvu), jednovětém klavírním triu. Pro interprety (a to je u soudobého díla co říci) zábava, pro publikum zpestření programu.

Hrajete často soudobé autory? Pokud ano, koho obzvlášť s oblibou?
Soudobou hudbu nehrajeme často a pečlivě si vybíráme. Jako sólisté i komorní hráči máme na repertoáru řadu autorů (Lukáš, Páleníček, Janovický, Breiner, Corea, Skoumal atd.), jako trio vedle Hurníka budeme v nedaleké budoucnosti premiérovat v pražském Rudolfinu nám věnované trio Ondřeje Kukala.

Jeden z koncertů hudebního festivalu F. L. Věka se pravidelně koná také v Opočně. Právě v tomto městě poskytl za války azyl Vašemu tatínkovi, vynikajícímu klavíristovi Josefu Páleníčkovi, malíř Alois Fišárek. Znáte okolnosti, jak k tomu došlo vzpomínal tatínek na roky strávené v našem regionu?
Ano, rodiče často na toto dramatické období, s vděkem a obdivem k A. Fišárkovi vzpomínali. Ač za války, ukryti před zvůlí nacizmu, prožili s Fišárkovými chvíle, na které navzdor tomu všemu, rádi vzpomínali.

Byli velicí přátelé a jako kumštýři se obdivovali. A tak není divu, že dnes máme k naší veliké radosti ve své sbírce obrazů také překrásné dílo Fišárkovo.

Smetanovo trio, které už v roce 1934 založil právě Váš otec, jste obnovil před patnácti lety. Jak zavazující je pokračovat ve stopách slavného tatínka a jeho tria?
Osobnosti původního Smetanova tria, ať to byl můj otec Josef Páleníček, houslista Alexander Plocek či violoncellista Miloš Sádlo, byly a jsou dodnes nesmrtelnou inspirací pro všechny, kdož umí ještě hudbě naslouchat. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl studovat sólově mj. jak u Miloše Sádla, tak komorní hudbu u mého otce. A tak věřím, že jejich štafetu neseme důstojně.

Jste nejen vynikajícím violoncellistou, ale také dramaturgem Českých hudebních slavností, což je osm festivalů v různých koutech naší země, vlastníte uměleckou agenturu. Jak se Vám daří spojit tolik činností a být v nich velice úspěšný?
Dovolím si Vás hned v úvodu poopravit. Jsem dramaturgem Českých kulturních (nikoliv hudebních) slavností. Proč to říkám? Tyto festivaly si vzaly do vínku, vedle převažující hudby, podporovat převážně českou kulturu v širším slova smyslu. Na festivalech se můžete setkat s výtvarným uměním, divadlem a řadou dalších forem, jako je folková muzika či etno. Jedná se tedy o multikulturní projekt, který se těší k naší radosti velké oblibě. Co se týká agentury TRIART Management, ta byla snahou napomoci některým významným interpretům při bloudění dnešní velice nelehkou dobou. TRIART Management se ale také vedle manažerské činnosti zabývá produkční činností ve spolupráci právě se zmíněnými Českými kulturními slavnostmi. Abych mohl pojmout toliko aktivit, vyžaduje to opravdu plné celodenní nasazení.

Připočítáte-li starosti všedního dne, rodinu atd., bez úžasného zázemí a spolupráce s mojí ženou, klavíristkou Jitkou Čechovou, by si to člověk nedovedl vůbec ani představit.

Dana Ehlová