Jako učitelce prvního stupně a výtvarné výchovy jí za bezmála čtyřicet let působení na javornické Základní škole prošly rukama stovky dětí. Nyní je Helena Rázková už sedmým rokem v důchodu. Doma se však rozhodně nenudí. Jako nadaná výtvarnice věnuje většinu svého volného času výrobě panenek ze šustí. Ačkoli má na vizitce skromně uvedeno kutilka domácí, na svém kontě má již celou řadu výstav, její nezaměnitelné výrobky dělají radost lidem až v dalekém Japonsku či na Kostarice.

„Jsem takzvaná naplavenina, pocházím z Polabí, vyrostla jsem v nížině, poblíž Hradce Králové. Do Javornice jsem se v polovině šedesátých dostala naprostou náhodou – po studiích mi zde bylo přiděleno místo učitelky,“ vzpomíná na dobu před zhruba čtyřiceti lety Helena Rázková. „Zdejší kraj jsem si brzy zamilovala. Ve srovnání s rovinatým Polabím je místní krajina malebnější, svým terénem rozmanitější, hezčí. Javornice mi učarovala i proto, že zde žil malíř Vojtěch Sedláček, kterého jsem vždy velmi uznávala a se kterým jsem později měla tu čest poznat se osobně. Také jsem tu vychovala své dva syny, raduji se z vnoučat, jsem tu prostě spokojená.“ (smi)