Průsečíkem těchto tří pomyslných bodů je koncert, který se odehraje dnes od 19 hodin. Jako další akce v sérii beneficí občanského sdružení Santiniho Trinitas, které od jara pořádá koncerty ve prospěch záchrany chátrajícího kostela Nejsvětější Trojice.

Dnešním koncertem však Pavel Šporcl region neopustí. V neděli ho s programem zcela jiného žánru uslyší návštěvníci Kulturního domu v Týništi nad Orlicí. Vloni v říjnu nahrál Pavel Šporcl společně se slovenskou romskou cimbálovou kapelou Romano Stilo temperamentní album Gipsy Way, na kterém znějí cikánské, maďarské a rumunské lidové skladby a také díla skladatelů Pabla Sarasateho, Johannesa Brahmse či Arama Chačaturjana. „Romano Stilo ze mne udělali primáše a hned na začátku mi řekli, že jsem jedním z nich. Kterému „gadžovi“ se tohle poštěstí?“ neskrývá Šporcl nadšení. S kapelou Romano Stilo rozjíždějí právě v Týništi velké podzimní turné s tímto repertoárem.

Ve vaší diskografii převažuje, vedle dalších českých autorů, Antonín Dvořák. Jeho hudbu označujete jako krásnou, s neuvěřitelnou energií i něhou. Je Dvořák váš nejoblíbenější skladatel? Kdy jste vlastnosti jeho tvorby objevil?
Dvořák určitě patří k mým nejoblíbenějším autorům. Dá se říct, že ho hraju odjakživa a vždy mě jeho skladby moc bavily. A jako Čecha ho po mně i v zahraničí samozřejmě hodně chtějí. Dvořákova hudba je líbezná a jeho skladby překrásné. Jeho i díla dalších českých autorů hraju moc rád.

Na Rychnovsku koncertujete v kostele a v sále kulturního domu. Tyto odlišné prostory mají zcela jinou akustiku. V kostele navíc uvedete Vivaldiho, v kulturním domě v Týništi nejnovější projekt s romskou kapelou. Musíte se prostředí nějak přizpůsobit, budete hrát v obou případech na stejný nástroj?
Určitě budu hrát na stejné „modré“ housle, které mám od našeho nejlepšího houslaře Jana Špidlena. Přizpůsobovat se v odlišných akustikách samozřejmě musím. V kostelech bývá dozvuk o poznání delší, takže například musíme hrát občas pomaleji, aby bylo vše slyšet.
Jinak je obrovský rozdíl mezi hraním Vivaldiho a cikánské hudby – Vivaldiho se snažím hrát v barokním stylu, zatímco u cikánské hudby to mohu doopravdy, jak se říká, rozbalit.

V Týništi startujete turné Gipsy Way Tour s romskou kapelou. V čem pro vás spočívá kouzlo této hudby, v temperamentu, energii?
Cikánská hudba je opravdu velice temperamentní, je v ní slyšet cikánská vroucí krev, ale i mnoho melancholie. Jsem nesmírně rád, že mám šanci tuhle hudbu hrát a že mě mí noví kamarádi z cikánské cimbálové kapely Romano Stilo vzali tak skvěle mezi sebe.

Turné se uskuteční pouze v České republice nebo vyjedete i do ciziny? Jaká zahraniční vystoupení vás v nejbližší době čekají?
Tohle turné, kromě jednoho koncertu, se odehrává v České republice. Do ciziny se ale chystám, například v listopadu budu hrát s Orchestra du Paris.

Zúčastnil jste se někdy jako interpret výchovných koncertů pro mládež? Mají podle vás smysl?
Ano, tyto koncerty hraji a smysl určitě mají. Snažím se studenty do koncertu vtáhnout nejen svou hrou, ale také mají možnost se mě na něco zeptat, já se ptám naopak jich. Chci, aby neměli pocit, že se nudí a že tam jsou pouze proto, aby se nemuseli učit. Musím říct, že jsem si zatím všechny výchovňáky užil, a myslím, že děti taky.

Co je vaším protipólem hudby, koníčkem z úplně jiné oblasti, kterým se odreagujete?
Občas si jdu zahrát tenis nebo přečtu nějakou knihu. A samozřejmě mě dost odreagovává rodina.