„Samkova díla byla a jsou opakovaně oceňována jak u nás, tak na mezinárodních grafických výstavách a sympóziích. Jeho grafiky potěší nejen oko odborníka, ale i obyčejného pozorovatele,“ říká kurátor Orlické galerie Vlastislav Tokoš.

Výstava mapuje tvůrčí cestu Jiřího Samka od 80 let minulého století až do současnosti.

„Zachycen je Samkův vývoj od klasických linorytů až ke svébytné autorské technice linorytu tištěného z hloubky. Kromě minimalistických černobílých kompozic jsou na výstavě ke zhlédnutí taktéž barevné grafické listy. Jiří Samek hovoří výtvarným jazykem o svém obyčejném životě a s láskou poukazuje na prožívanou každodennost. Objevuje krásu tam, kde by ji jiní nehledali. Motivem se mu tak stávají konstrukce garáží, zasněžené skleníky, staré patníky na okrajích cest či poslední zasněžená stébla trávy,“ doplňuje kurátor Vlastislav Tokoš.

Druhá z retrospektivních výstav Orlické galerie je věnována osobitému výtvarníkovi Michalu Burgetovi. Ten je, stejně jako výše jmenovaný Jiří Samek, rodákem z nedalekého Náchoda.

„Výstava umístěná v sálech západního křídla 2. patra Kolowratského zámku se snaží obsáhnout všechny dosavadní roviny Burgetovy tvorby a zaznamenat její vývoj v určitém časovém horizontu,“ uvádí Vlastislav Tokoš.

V pořadí třetí z nových výstav je věnovaná umělkyni Věře Jičínské, jejíž tvorba je velmi mnohovrstevnatá.

„Prezentovány budou díla z několika malířských tematických okruhů připomínající studium Věry Jičínské v Paříži, její pobyt v Bretani a celou řadu dalších inspiračních zdrojů této výtvarnice. Kromě prací na plátně a papíře bude představena i řada osobních předmětů dochovaných v pozůstalosti manžela Jičínské, Prokopa Laichtera, které byly jistě součástí jejího inspiračního prostředí,“ upřesňuje Tokoš.

S novou sezónou se dostalo velkých změn i stálé expozici Orlické galerie věnované tvorbě malířů Orlických hor a Podorlicka. Ta nově představuje tvorbu umělců v jiném kontextu, než bylo dosud obvyklé. Díla jsou komponována do tematických celků a evokují imaginární cestu.

„Úmyslem bylo vytvořit dojem procházky krajinou, kde návštěvník projde lesem, odkud se může vydat buď vzhůru na vrchol Orlických hor či naopak sejít k okrajům lesů do polí, které jsou nedaleko vesnic a měst. Zde je možné za okny zahlédnout mnohá zátiší. Naše kroky se mohou vydat po silnicích nebo prašných cestách, na kterých můžeme potkávat také lidi. Tato procházka nám umožní opustit i figurální svět a vnímat pouze ten abstraktní plný barev, podob tvarů a struktur,“ uvádí Vlastislav Tokoš.