A nepůjde o suchou historii. Jiří Mach pro sepsání titulu čerpal příběhy z regionálních kronik a jak potvrzuje, je to čtení zajímavé, poučné, často i vtipné. Především však zápisy dokazují, že nic nového pod sluncem se mezi lidmi neděje, politici se nevybíravě hašteří odjakživa, lidé jsou v lecčem stejně nepoučitelní. „Všechna lidská moudrost už tu byla. Když ji poznáme z minulosti, nemusíme ji znovu objevovat. Už jen to je dostatečný důvod zabývat se historií,“ je přesvědčen Mach, který na kouzlo starých kronik nedá dopustit. Zkušenost mu velí, že člověk má v sobě zakódovanou touhu objevovat něco nového: „Proto lezou lidé na Mount Everest. Já se pro změnu probírám lejstry. Dozvím se, co se v místech, kde žijeme, v minulosti odehrávalo. Texty navíc mají svébytnou jazykovou poetiku. Psali je lidé, kteří neměli bůhvíjaké vzdělání, ale měli rádi svá rodiště.“ V písemnostech nechybí humor – podle Macha u Čechů téměř otázka přežití. Strany se vzájemně skandalizovaly i tady v regionu, vyhrožovaly si kriminálem. „Dnes jsou na sebe ještě hodní,“ říká si historik a uvádí příklad z Kosmovy kroniky popisující volbu biskupa na Dobeníně v roce 1068, kde je legendární první zmínka o hradu Opočno.

Kosmas ve své kronice vkládá postavám do úst nelichotivé charakteristiky uchazečů o biskupský stolec: „To ať už je na biskupském trůně raději psí ocas nebo oslí hovno,“ cituje Mach text a pokračuje, „Člověk by si představoval při volbě biskupa seriózní debatu, ale drsnost doby v různých podobách se táhne historií jako červená nit. Dnes máme akční filmy, nedůstojné chování politiků…“ Daleko k současnosti nemají ani zvyky a pověry. „Zapnul jsem si v noci televizi a –– sedí tam věštkyně. Kartářky dnes mají boom. Lidé jsou nepoučitelní,“ dodává. Jiří Mach doufá, že dokud mu to „prozřetelnost nezatrhne“, bude se lejstry a kronikami probírat. Kromě dávné minulosti si zavzpomíná i na své školní roky. V Hlinném totiž chodil do školy, prožil tam celé dětství. „Vracím se vlastně domů. Člověk je doma tam, kde vyrostl jako dítě. Většinou tam místní publikum oslovím: Vítám vás u nás doma.“ (zen)