Celý koncept vyřezávání vzniknul pro jednu výstavu, která se konala loni v červnu. „Nejdříve jsem namaloval velké obrazy, které úplně nefungovaly, tak jsem si řekl, že je zachráním, když je rozřežu,“ prozradil.  Jeho tvorba v Luxferu má spíše abstraktní charakter s rozmanitými symboly. Ale je tu ještě něco, co se jen tak nevidí.  Juliova obsese svetry, do kterých některé obrazy „oblékl“.

„Pro tuto výstavu jsem udělal malou sérii obrázků a poprvé jsem to zkombinoval se svetry, aby vypadaly jako obrázky,“ uvedl.  Na většině svetrů jsou autorovy monogramy. Je to proto, že jeho malba není racionální, nemá téma, jsou na ní spíše symboly a tak ho napadlo dát na  svetry své logo. „Na svetrech už jsou přece vždy nějaké značky. Trvalo mi to dost dlouho, než jsem tyto obrázky zminimalizoval. Zkoušel jsem na tom rok a půl nějaké abstrakce, ale nebylo to ono,“ vysvětlil Reichel, který přiznal svoji náklonost k sekond handům, kde nachází materiál pro své obrazy.

„Asi to začalo obsesí, kterou jsem měl od svých patnácti let, kdy jsem objevil second handy. Chodil jsem po nich a svetry sbíral. Bavilo mě hledat věci, které se mi líbily, ale nosit jsem je nemusel. Pak to přerostlo v to, že jsem s textilem pracoval a dělal environmentální objekty v krajině či na ulici,“ prozradil umělec, který je v Luxferu skutečně použil jako malířské plátno.

Nevšední výtvarnou originalitu autor, který začal svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze, aby následně přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a je absolventem ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM, doplnil další skutečností. Jeho jméno je totiž vlastně pseudonym po pradědečkovi.

„Byl to takový romantický ideál, kdy všichni umělci měli pseudonym.  Já jsem bydlel v bytě po svém pradědovi. Byla to garsonka dvanáct metrů čtverečních, na dveřích byla stále ta jmenovka pradědy, kterého jsem nikdy nezažil. Ta linie Reichelů úplně zanikla, tak mně přišlo hezké v tom pokračovat,“ dodal.  Jeho výstava v Galerii Luxfer potrvá do 1. dubna.

Hynek Šnajdar