Inspirace ve verších

Zatímco se přelom 19. a 20. století vyznačoval optimismem nad rozvíjející se výstavbou a průmyslovým rozmachem, umělci pro tento vývoj, který s sebou nesl i stinné stránky života, ve svých dílech příliš nehořeli. To potvrzují desítky vystavených obrazů převážně pocházejících z let 1887 až 1916 a reflektující verš básníka Františka Gellnera Na duši nepokoj. Podle autorky výstavy Martiny Vítkové se onen verš odrážel nejen ve figurálních obrazech, ale také v krajinách.

Idyla jako omyl

„Dojem, že secese byla idylická, radostná a harmonická doba s optimistickým pohledem na průmysl, politické, sociální či národní otázky usvědčují vystavená díla z omylu. Umělci se nechávali ovlivnit impresionismem, německou expresí a hlavně symbolismem," řekla Martina Vítková. Jejím záměrem bylo vystavit díla umělců, která nejsou v hradeckých sbírkách zastoupena.

Například Josef Čapek, který je znám jako kubistický malíř, se na výstavě prezentuje téměř idylickým obrazem Břízy. Tento raný obraz pochází z roku 1904, kdy Čapek ještě kubistický být nemohl. Také další dílo – Ranní slunce Josefa Váchala z roku 1910 příliš nic nevypovídá o budoucí výtvarníkově tvorbě.

Pozoruhodná jsou nepochybně díla malířů z německého prostředí, kteří byli expresivního a symbolického založení. „Zajímavým okruhem jsou také akty a obrazy žen. Někdy jsou vysloveně reklamní jako u Vojtěcha Hynaise. Na obrazech Bedřicha Wachsmanna je přesvědčivě vyjádřená ženská touha po dálce a opuštění stereotypu," uvedla Martina Vítková.

Na téma smrt

Vizuálně atraktivní je téma smrtelnosti a času. Například sugestivní smrt s kosou na obraze Triumfátor nebo Překopaný hrob od Josefa Mandla vyjadřují temnou stránku životní pouti.  Ohnivé napětí ve Staroslovanské tryzně od Karla Vítězslava Maška z roku 1913, hrozivá  Bouře na Seině Václava Radimského z počátečních let 20. století nebo pochmurná cesta v obraze Poutníci ke kříži Kristovu od Augustina Brömse z roku 1900 jen potvrzují nepokojnou a tísnivou atmosféru většiny vystavených děl.

Děsivé i moralistní obrazy jsou znakem doby před sto lety. Nepokoj v nich obsažený vzniká z melancholie, která, jak upozorňuje Vítková, překrývá optimismus. „Vzniká i ze strachu a existenčního napětí, jež oponují kráse. V tom si byla doba před sto lety s tou naší nepochybně velmi podobná," dodává na závěr Martina Vítková.

Hynek Šnajdar