Bláznivá noc. Takový byl název předvánočního turné zpěváka a skladatele MICHALA DAVIDA, které se zastavilo i v pardubické Tipsport areně.

Do pardubické arény jste se vrátil po dvou letech. Jaký to je pocit zavítat na důvěrně známé místo?
Nějak nám ty dva roky utekly. Naposledy jsem tu byl společně se zpěvačkou Lucií Vondráčkovou. V pardubické aréně je vždycky skvělá atmosféra, což se potvrdilo i tentokrát. Hala je výborná, má kvalitní zázemí a navíc je zvukově velmi dobře vybavená. To se zas tak často nestává. Klobouk dolů před architektem arény, který myslel i na koncerty.

Zájem o váš letošní pardubický koncert byl obrovský, skoro to vypadalo, že by se pomalu vyprodal i druhý, kdyby se přidal. Co jste říkal na takový ohlas?
Těší mě to. Pardubice dopadly skvěle. Prodej tu byl nejsilnější ze všech zastávek tohoto předvánočního turné. A to také proto, že zde místní pořadatelé začali velmi brzy s propagací. Věnovali tomu hodně času, což se vyplatilo. Nakonec bylo 6,5 tisíce prodaných vstupenek, což je skvělý počet!

Možná jedinou vadou na kráse tak bylo, že se někdo pokoušel narušit pardubický koncert tím, že se naboural na webové stránky předprodeje a vyhrožoval divákům, že se akce vůbec neuskuteční. Co jste na to říkal?
Musím se přiznat, že se mi to stalo vůbec poprvé v životě. Všichni jsme z toho byli trochu vyjukaní. Je zvláštní, když někdo posílá lidem, kteří si koupili vstupenky, že se akce nekoná nebo že je přeložena. Je dobře, že to fanoušky neodradilo a přišli. Za to jim moc děkujeme.

Jak se člověk chystá na halový koncert? Je potřeba nějaká speciální příprava?
Dalo by se říct, že jsem se na něj speciálně připravoval už od pražské O2 Areny, kde jsem vystupoval v červnu společně s exkluzivním hostem, kterým byl DJ Bobo. To, co jsem prezentoval tam, jsme chtěli přenést i do regionů po celé republice. Bohužel už bez exkluzivního hosta.

Jak na vás spolupráce s touto hvězdou působila?
DJ Bobo udělal v Praze výbornou atmosféru. Myslím, že to naše spojení bylo skvělé, že se k sobě hodilo. Osobně mám jeho muziku rád. Je to hudba 80. a 90. let 20. století, taneční písničky, které mají v sobě melodii. Troufám si tvrdit, že koncert měl obrovský úspěch. Dodnes mi chodí e-maily, že to bylo prima, jak si lidé zatrsali a jak jsou rádi, že jsem pozval právě takového hosta. To samozřejmě není úplně levná záležitost.

Chtěl byste tento druh spolupráce volit i do budoucna?
Ano. Jsem přesvědčen o tom, že je to docela dobrý tah. Původně jsme přemýšleli o tom, že bychom něco podobného vymysleli třeba za pět let k mým šedesátinám, ale mí spolupracovníci a partneři na mě trochu tlačí, aby to bylo mnohem dříve. Asi by to bylo reálné, kdybychom pozvali nějakého hosta, který by k mé muzice seděl. Ono je vždycky těžké zvolit tu správnou dramaturgii, nabídnout publiku něco nového. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Samozřejmě vždycky musí zaznít hity, které od vás fanoušci chtějí, ale nesmí to být v pořadí jako při předchozím koncertě. Musí to bavit nejen obecenstvo, ale také nás, interprety. A to nejen mě, ale i mou doprovodnou kapelu. Je to celkem náročné, ale jsem rád, že zatím i na toto předvánoční turné mám od mých příznivců samé pozitivní ohlasy.

Nyní vás zaměstnává také další projekt film Decibely lásky. Jak to s ním vypadá?
Premiéru bude mít v kinech v únoru příštího roku. V předpremiéře ho uvidí i diváci v Hradci Králové. Jsem rád, že distributor tomuto projektu věří a nechal udělat pětačtyřicet kopií, které budou putovat po promítacích sálech po celé republice. Je to hudebně-taneční film, který u nás dlouho nevznikl. Naposledy to byla snad Šakalí léta. Podle mého názoru jsou Decibely lásky skvěle herecky obsazené. Hrají tam například Rudolf Hrušínský nejmladší i mladší, ale také třeba Iva Janžurová, Ladislav Potměšil, Jitka Čvančarová, Lucie Vondráčková či Bolek Polívka. Z mladé generace se tam objeví třeba ti, co vystupují v muzikálu Děti ráje například Filip Cíl či Aneta Vrzalová. Jsem přesvědčen o tom, že každá generace si v Decibelech lásky přijde na své. Je to film o lásce a přátelství. Nebude nijak agresivní, vulgární a skončí happyendem.

Dá se nějak srovnat práce na tomto filmu s vašimi hudebními projekty?
Filmová disciplína je mnohem náročnější, opravdu výrazně těžší než psaní písniček a muzikálů či produkce hudebních show. Tohle všechno snad za ty roky umíme, ale filmařina, to je prostě úplně jiný svět. Všechno je v něm daleko dražší a složitější. Spoustu věcí zde člověk neovlivní. Kromě toho je daleko těžší sehnat na tento typ projektu peníze, protože všechno stojí mnohem víc. Pokud člověk nechce dopadnout jako Jiří Pomeje nebo Martin Dejdar, kteří začali produkovat filmy a stálo je to spoustu vlastních peněz, tak jde o dost těžký oříšek. Naštěstí se zaplaťpánbůh podařilo finance získat.

V jaké fázi nyní film je?
Z 98 procent je hotový už i střih, vrháme se na postprodukci a zvuk. Kompletně připravený by měl být poslední týden v lednu příštího roku.

Láká vás filmová branže dál?
Byla to zajímavá zkušenost. Nemyslím si, že by to byla moje parketa. Přijde mi, že je to hodně muziky za málo peněz. Navíc je to šíleně vysilující a únavná práce. Hlavně uhlídat peníze. U filmu je těch černých děr, do kterých jen tečou, strašně moc. A všechno to kontrolovat prostě nejde. Také samotní filmaři jsou taková zvláštní sorta lidí. Jsou chvíle, kdy člověk musí být hodně trpělivý. Například v natáčecím plánu se s něčím počítá a najednou nedorazí herci, protože zrovna náhodou dostali kšeft někde jinde. Není to zkrátka jednoduché.

Co vás momentálně zaměstnává ve světě muzikálů?
Hlavně obnovená premiéra Angeliky. Dostali jsme práva na osmdesát představení, za což jsme rádi. Žádali jsme o ně dost dlouho, snad sedm let. Hodně jsme o ně bojovali, ale zase jsme za ně nechtěli dát nesmyslné peníze. Teď konečně management muzikálu přistoupil na nějakou rozumnou částku, za kterou jsme si koupili licenci. Momentálně intenzivně zkoušíme. Obnovenou premiéru bude mít Angelika v pražském divadle Broadway 19. února 2016. Bude opět velmi zajímavě obsazena. V tuto chvíli máme prodáno kolem 40 tisíc vstupenek, což je podle mého názoru úctyhodné číslo. Lidé zkrátka mají Angeliku rádi.

Čeká vás i nějaký nový muzikálový projekt?
Připravujeme nový muzikál Mozart. Měl by se hrát v Karlíně. Jestli všechno dobře dopadne, měli bychom na něj nastoupit v březnu příštího roku.

Takže únor příštího roku asi bude mít hodně nabitý…
Ono už to všechno jede vlastně teď. Připravují se kampaně k filmu Decibely lásky i k muzikálům, je s tím spousta práce.

Bude mít vůbec čas si oddychnout alespoň na Vánoce?
To ano. O Vánocích si volno udělám. Zas takový workoholik nejsem. (smích)