Opočno a Dobříkovec dělí jen několik kilometrů, Keňa už je trochu z ruky. Marian Slodičák z Dobříkovce, zaměstnanec ústavu opočenského ústavu lesního hospodářství, o tom ví své, z Keni se vrátil koncem ledna. Jako předseda představenstva Zoo Dvůr Králové byl s týmem odborníků zjistit, zda má projekt, jemuž představenstvo „požehnalo“ více než před rokem a jenž má zachránit jeden živočišný druh, naději na úspěch. Hlavními „postavami“ projektu, který sleduje celý svět, jsou bílí nosorožci Fatu a její matka Nájin.

Fatu byla slavná už jednou. V roce 2000 byl její porod sledován v přímém přenosu pěti webovými kamerami, padesátikilovému „drobečkovi“, narozenému v Zoo Dvůr Králové, se říkalo Mládě milénia. Fatu byla posledním mládětem severního bílého nosorožce, které se narodilo v zajetí. Od roku 2000 se chovatelé marně snažili přimět nosorožce k množení, nepomohly ani pokusy o umělé oplodnění. Existence druhu byla ohrožena, počet posledních osmi jedinců (z toho šest v Zoo Dvůr Králové) byl alarmující. Návrat do domovského prostředí se tak stal zřejmě poslední nadějí.

V prosinci 2009 odcestovali čtyři nosorožci ze Dvora Králové do Keni. Projekt měl své příznivce i odpůrce, dnes už není pochyb, že šance severního bílého nosorožce se tímto krokem zvýšily, africká domovina nosorožcům prospívá. Pokud bude tento živočišný druh zachráněn, bude to však paradoxně díky zajetí.

V roce 1970 se odhadoval počet volně žijících nosorožců na 500, kvůli pytlákům došlo k definitivnímu vyhubení (nosorožčí roh je především v zemích Dálného východu znakem mužnosti a síly a je využíván v lidové medicíně, platí se zlatem).

Rezervace Ol Pejeta v Keni, kde jsou nosorožci umístěni, je přístupná turistům, nehrozí ohrožení pytláky? „Jedna ze zásadních věcí, které byly před dopravou zvířat v roce 2009 projednány a zajištěny, byla právě jejich ochrana. Je vedena třemi směry. Jednak přímo, každý nosorožec má přidělené dva strážce, je sledován doslova ve dne v noci. Dalším směrem je zapojení místních lidí do života rezervace. Vesničané zde našli zaměstnání, rezervace je pro ně zdrojem obživy, jejich zájmem je, aby zvířata byla v bezpečí. A do třetice - všem čtyřem zvířatům byly po převozu do africké rezervace zkráceny rohy, tím zmizel důvod lovu. Navíc do zadního menšího rohu jim byly umístěny vysílačky, které umožňují nepřetržité monitorování pohybu zvířat v až několik set hektarů velkých výbězích,“ popisuje bezpečnostní opatření Marian Slodičák.

Právě bezpečnost těchto vzácných zvířat byla jedním z důvodů, proč se jejich převoz dlouho odkládal. Ale nebyla to jen ochrana zvířat, svou roli hrály i komerční důvody. Pokud by se podařilo oplodnění v zoologické zahradě, obrátila by se ke královéhradecké Zoo pozornost světových médií. „Projekt na záchranu byl připraven před několika lety, ale realizace se stále odkládala. A bylo to i vinou některých bývalých ošetřovatelů ze Zoologické zahrady Dvůr Králové, kteří přesto, že samice přestaly cyklovat a naděje na zabřeznutí tak byla dlouhodobě nulová, neustále bránili převozu zvířat. Už jsme mohli být mnohem dál,“ lituje Marian Slodičák ztraceného času, doufá však, že Fatu a Nájin vše dohoní. „Naděje, že nosorožec bude zachráněn, jsou veliké, během roku se všechna zvířata výborně adaptovala.“

Samice Nájin a Fatu, samci Suni a Súdán, poslední jedinci schopní reprodukce se dle něho vrátili do přirozeného prostředí, začínají se přirozeně chovat, u Fatu a Suniho ošetřovatelé pozorují sexuální zájem, snad i páření. „Ve spolupráci s renomovanou laboratoří ve Vídni je na vzorcích trusu prováděn průběžný monitoring hormonálních cyklů obou samic. Doufejme, že se brzy dočkáme potvrzení březosti, pokud ano, rád vás budu informovat,“ slibuje Marian Slodičák.

(dm)