Nejen o přípravách tradičního festivalu, který je mezi příznivci folku znám jako Janouškovo Ústí, jsme si povídali v malém letním rozhovoru s písničkářem Slávkem Janouškem.

Slávku, jaké je pro vás letošní léto? Je víc o práci, nebo o odpočinku?

Musím říci, že letošní léto je pro mne úplně stejné jako všechna léta předchozí, tedy pracovní, protože od půlky května až do půlky září jsou festivaly. A já mám snad jen kromě dvou víkendů všechny obsazené.

Kde vás mohou fandové festivalů v nejbližší době slyšet?

Těch festivalů je celá řada. Hlinsko, Telč, Piešťany, Útěchov u Brna, Praha ale třeba i tady v Záměli a samozřejmě také v srpnu v Ústí nad Orlicí.

Takže na nějakou dovolenou vám opravdu nezbývá čas?

Tak to zase není. Když už si udělám v průběhu léta nějaký čas na dovolenou, podnikáme něco, co mě začalo před několika léty hrozně bavit. Ve dnech, kdy se nehraje, si dělám v rámci České republiky „výlety po cestách, po kterých jsem ještě nikdy nejel“. Když jezdím po hudebních štacích, často mě zaujme třeba neobvyklý název místa a říkám si, tam to musí být zajímavé, tam se musím podívat. Třeba jsem viděl ceduli s názvem „Osli Nesvačily“ a to mě tedy opravdu upoutalo. Takže když mi zbude čas, opravdu si zajedu s rodinkou do nějakého takovéhoto místa. Někdo to dělá na kole, já tedy autem, protože někdy jsou to i větší dálky. Ono se to možná nezdá, ale snad v každé vesničce je něco zajímavého, tu zámek, tu tvrz, je kde se vykoupat, je kde přespat a pak se zase jede dál. Rodinka to akceptuje, moc nás to baví. Jezdíme opravu po těch nejužších cestách. Na nějakou větší dovolenou zbývá čas opravdu až během podzimu, spíš pak až v lednu nebo únoru, kdy koncertní sezona u nás uvadá. Ale i to je často spojeno s hraním, třeba krajánkům v Americe nebo v Austrálii.

Ještě chvilku zůstaneme u vašich výletů. Ty jsou hodně i o počasí. Co říkáte letošnímu způsobu léta?

„Letošní způsob léta zdá se mi býti opravdu velmi podivným. Ale to tak prostě chodí. Některý rok se léto vydaří, jiný ne. Ovšem to, co se děje letos, je naprosto neuvěřitelné. Tolik silných bouřek a tolik velkých škod, které způsobily, to asi nikdo nepamatuje.“

Věříte těm, kdo tvrdí, že dochází k zásadním změnám klimatu způsobeným lidským počínáním?

Člověk samozřejmě určitým způsobem ovlivňuje klimatické podmínky, podle mne ale hlavně v místním smyslu. Ovšem že by se planeta nechala nějak příliš ovlivnit? Myslím si, že pravda bude někde uprostřed.

Vraťme se k muzice. Už desítky let připravujete na čas ústecké Staročeské pouti tradiční setkání muzikantů v Ústí nad Orlicí. Začínalo se na stadionu, pak se na řadu let festiválek přesunul na plovárnu. Letos se ovšem stěhujete na nové místo…

V podstatě to vyprovokoval Samson. Loni mi řekl, „víš, co, ta plovárna není špatná, ale chtělo by to trochu romantičtější prostředí“. A já jsem nakonec na tu myšlenku přistoupil. Když jsem uviděl areál turistického tábořiště s loděnicí V Cakli a pohovořil s lidmi, kteří se kolem něho pohybují, bylo rozhodnuto. Jsou myšlence uspořádání folkového festivalu nakloněni a o všem jsme se dohodli. Prostě letos uděláme první pokus. Jezdím po celé republice a zažil jsem spousty festivalů na různých místech. A myslím si, že Cakle je krásným místem, i když samozřejmě uvidíme, jak k tomu přistoupí divák. To prostředí je v mnoha ohledech příznivé. V Cakli se dá stanovat, je tam ubytovna kapacitou vhodná pro muzikanty, hygienické zázemí, občerstvení, ale i řeka, horolezecká stěna, půjčovna lodí, kol a kolečkových bruslí. Pokud bude dobré počasí, a já věřím, že nepřízeň jsme si v minulých letech už dostatečně vybrali, budou si moci lidé na festivalu užívat jak muziky, tak i další příjemné zábavy.

Program je letos rozvržen do dvou dnů. Můžete z něho alespoň něco přiblížit?

V pátek bude malý koncert a country bál s Ponny Expresem. Kapelu bude střídat dudák se skotskými dudami, který také učí skotské tance, takže kilty budou vítány. V sobotu odpoledne budou moci přítomní využít všechny možnosti areálu, budou pro ně připraveny i soutěže o ceny, navečer pak začne hudební přehlídka. Ta bude víceméně o písničkářích. Dostane se jak na místní muzikanty tak i na stálice naší folkové scény, například na Samsona a Hop Trop, nebo i na Dášu Voňkovou Andrtovou, která odhodila všechny „krabičky“ a na nejstarší kytaru hraje a zpívá písně o nejpodstatnějších věcech člověka. Na její vystoupení se moc těším a všem ho mohu jen doporučit.

Máte pro posluchače připraveno nějaké překvapení, bonbonek?

S kolegou Lubošem Vondrákem pokřtíme dvojcédéčko. Muzikant Honza Brož, který hraje se Žalmanem, jako patnáctiletý kluk nahrál na obrovský kazeťák značky Diamant dvě hodiny našeho koncertu v Litvínově. Osmikilový přístroj vydržel držet po celý koncert nad hlavou a nahrál dvě kazety. Někdy v devadesátých letech, když jsme se už znali, mi je dal. Atmosféra toho koncertu je nádherná, ovšem jinak to bylo neposlouchatelné, ta nahrávka měla strašně moc technických problémů a závad. Ale už tehdy mě napadlo, že jednou bude technicky možné, aby se nahrávka dala opracovat. A to nastalo. Za pomoci dalšího šikovného kamaráda a muzikanta Miloše Makovského byla provedena jakási zvuková archeologie. Takže na tom dvojcédéčku je náš litvínovský koncert opracovaný do poslouchatelné podoby plus některé bonusy z našeho současného hraní. Celé se to jmenuje Koncert z pásku 1985.