Moderátorka Lada Klokočníková je navštívila na jejich statku v Žernovníku a řeč byla především o jídle.

Jaké bylo vaše léto?
LK: Před pár dny se mi podařilo chytit největšího kapra, který je v jezeře. Podle mého odhadu měl skoro devadesát centimetrů a minimálně osm kilo, tak putoval zpátky do jezera. Byl to životní úlovek, chytil jsem už i větší ryby, ale v moři. Taky jsme dokončili novou desku s Big Bandem Felixe Slováčka – nádherné swingové  věci. Měl jsem tu možnost vybírat skladby sám,  takže jsem si tam naskládal písničky, které jsem celý život měl rád.

Získal jste také televizní titul nejlepšího kuchaře…
LK: Takový titul si snad nezasloužím. Je pravda, že jsem měl to štěstí, že mě oslovila televize, kde jsem byl ve společnosti s Naďou Urbánkovou,  
s Mojmírem Maděričem a Andreou Kalivodovou, byla to bezvadná parta. Všichni jsme vařili, každý se snažil,  a já měl  štěstí, že jsem vyhrál.

Jak jste vybíral  jídlo do soutěže?
LK: Každý z nás měl za úkol vybrat něco výjimečného. Kousek od nás je pštrosí farma, tak  mě napadlo, že bych tam koupil maso.  Aby to bylo trošku mezinárodní, tak jsem udělal mexickou omáčku ze dvou druhů fazolí, cibule 
a různé ingredience.  K tomu jsem udělal bavorské sedlácké brambory se špekem a cibulí.  Jako předkrm jsem  zvolil opilé švestky. To jsou švestky, do kterých se udělají vidličkou dírky, potopí se do slivovice a pak se obalí do anglické slaniny a pečou se na pánvičce do zlatova. Hotové se ještě polejí panákem slivovice 
a flambují se.  Slivovice se pěkně vznítí a ještě udělá takovou krásnou skořepinku na té  anglické slanině. Jako sladkou tečku jsem udělal tvarohové knedlíky plněné jahodami a malinami.

Vaříte rád, viďte.
LK: Vařím hrozně rád. Já jsem k vaření dospěl díky tomu, že jsem cestoval od svého útlého mládí. Jako patnáctiletý kluk jsem jezdíval přes noc, to už jsem měl od patnácti povolené od rodičů, na čundry do lesa. Většinou se ohřívaly konzervy, ještě se to vylepšovalo tím, že se přidala cibule, česnek a paprika. Dělali jsme si takové různé mišmaše, které byly syté, jednoduché 
a levné.  Později, když se jezdilo na velké vandry, tak se kupovaly v obchodě i brambory, vařil se bramborový guláš se špekáčky a dělala se taková trampská jídla, která kluci byli schopni zvládnout.

A pak přišlo moře,  cesty do zahraničí.
LK: Než přišlo moře, tak jsme měli  možnost jezdit do skandinávských států, hlavně do Norska, kde ve smlouvě nebylo jídlo, takže  jsme si museli vařit sami. Můj kapelník Milan Slezák byl vynikající kuchař, on je původem Arménec, takže vařil
i arménská jídla, která do dneška miluji. Jsou to různá kořeněná jídla,  šašliky, takový kotlíkový pochoutky. 
Od něho jsem se taky hodně naučil.