Když si pak Marián Labuda vybral při sobotním obědu v hodovní síni Hotelu Havel k vepřovému řízku a bramborovému salátu skleničku bílého vína, bylo to pro informované zcela jasné. „Po červeném vínu je mi totiž těžko, ale to již určitě víte od pana Taussiga. Myslím si, že ta jeho publikace by se mohla jmenovat Pod peřinou. Mám totiž pocit, že tam skutečně byl,“ zapojil se do rozhovoru populární herec, který se narodil v blízkosti Banské Štiavnice přesně v den vzniku samostatného československého státu, ale před třiašedesáti lety.

Snad právě proto zůstal Marián Labuda i po rozdělění státu nadále federalistou. „S knírkem začala naše generace až když s tím přišli Beatles, a tak to je taková vzpomínka na šedesátá léta. Pak jsem si na to již zvykl, ale přesto se několikrát stalo, že jsem si ho oholil. Je však zajímavé, že mi ho nesundali, ani když jsem naposledy hrál prezidenta Tisa, u kterého je podoba se mnou, ale bez knírku. Ale asi rafinovaně, abych s ním úplně nesplynul,“ reagoval herec na otázku, na kterou se snad zázrakem v publikaci zapomnělo. A dodal, že má osobní pocit, že ho knírek snad zušlechťuje.

„Je pravda, že když jsem ho neměl jako Král Ubu, tak jsem byl takové hovado. Takže si ho ponechávám záměrně,“ přiznal Marián Labuda s humorem sobě vlastním, kterým si nezapomenuteně získal české publikum v komedii Vesničko má středisková. „To byl vynikající scénář. I když jsem měl pocit, že to bude ustupovat, tak dodnes tento film berou jako srovnávací laťku. Když se něco nepovede, vždy mi dají najevo: No, nebyla to ta vesnička,“ svěřil se herec.