VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Klasická hudba se u nás stále bere příliš vážně'

Východní Čechy - Houslový virtuos Jaroslav Svěcený a jeho maminka, paní Libuše Horstová, byli minulý týden hosty pořadu PéHá, který každý pátek dopoledne živě vysílá Český rozhlas Hradec Králové.

25.12.2011
SDÍLEJ:

Houslový virtuos Jaroslav Svěcený a jeho maminka, paní Libuše Horstová, byli minulý týden hosty pořadu PéHá, který každý pátek dopoledne živě vysílá Český rozhlas Hradec KrálovéFoto: Deník/David Taneček

S moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou si povídali o životě, hudbě, starých houslích a lidském srdci.

Pocházíte z Hradce Králové, tady jste vyrůstal. Žijete však v Praze. Jste pořád ještě Hradečák?
JS: Od patnácti let, díky studiu, žiju v Praze. Dneska je to jedno, protože po té dálnici si sednu do auta a jsem tady za pár minut, díky festivalu a koncertům ve Smiřicích se sem dostávám častěji, což mě těší. Samozřejmě také sleduju, co se tady děje. Hradec je město, které mám rád, které mi dalo dětství, dalo mi základ vzdělání.

A byl jste nejspíš dobrý žák, vaše maminka je učitelka…
JS: Maminka učila vedle na gymplu. Ze Zálabí do Gymnázia J. K. Tyla to bylo pár kroků. Když jsem dostal špatnou známku, tak to chudák maminka věděla vždycky první. Vždycky jsem zaťukal a s brekem říkal - mami, já mám trojku.

Lidé o vás vědí hodně věcí: vydal jste přes čtyřicet cédéček, studoval jste u velkých mistrů, nebojíte se populární hudby a popularizujete tu vážnou, zabýváte se starými houslemi. Dnes je tady ovšem také vaše maminka, tak bychom se mohli dozvědět něco nového. Paní Libuško, jaký byl Jaroslav jako dítě?
LH: Já jsem nikdy moc o Jarouškovi nemluvila. Možná by mohlo být zajímavé, že jsme měli dědečka kapelníka. A díky němu jsme získali nejdřív já a potom i on - schopnost hrát velmi brzy z listu.

V kolika dokázal hrát z listu?
LH: Brzo, už v první třídě.

V patnácti letech jste odešel do Prahy studovat konzervatoř. Jaké byly vaše začátky mimo domov?
JS: Bydlel jsem v Domově mládeže v Husově ulici, na pokoji nás bydlelo šest, z toho čtyři studovali technologii zpracování masa. Je vám to jasné, že měli obrovský vztah k vážné hudbě. Když jsem chtěl cvičit na pokoji, tak řekli tady teda nikdo vrzat nebude. Tak jsem skončil dole v kotelně a ráno jsem vstával v pět hodin, protože konzervatoř se otevírala dříve a chodilo se cvičit tam. Konzervatoř neměla vlastní internát, do dneška ho nemá. Tím pádem jsme byli rozstrkaní po celé Praze. Jídlo na jiném internátě, nic moc. Byl jsem jedináček z Hradce, z rodinného domku, opečovávaný, takže léčba šokem. Musel jsem se starat sám. Dneska za to vděčný, protože jsem se musel velmi rychle etablovat a velmi rychle se naučit samostatnosti.

Co vás tam drželo, byly to ty housle?
JS: Byl jsem najednou ve škole, která mě opravdu bavila. Konzervatoř je do dneška Na Rejdišti, což je vedle Rudolfina, a tam jsme potkávali ty nejlepší v oboru - Valentinu Kameníkovou, profesora Páleníčka, Smetanovo kvarteto. Na kohokoliv si vzpomenu, tak to byla a jsou špičková jména z historie klasiky. Ale tenkrát bylo úžasný, když jsem se s těmi lidmi mohl setkat. Na AMU jsem studoval u profesora Václava Snítila, což je taky Hradečák.

Je to určitě satisfakce vidět, že na vás lidé chodí, že tleskají. Že mají rádi hudbu, kterou jim zprostředkujete.
JS: Z mého pohledu je satisfakcí to, že mohu dělat obor, který jsem vždycky chtěl dělat. Satisfakcí je, když lidé ke klasice přijdou třeba přes moje popularizační projekty, jako je například Vivaldianno s Michalem Dvořákem, bývalým členem skupiny Lucie, s Radimem Hladíkem.

LH: Líbí se mi, že dovede na koncertě udělat atmosféru, o každé skladbě něco řekne a vytvoří atmosféru, ve které lidé začnou najednou společně vnímat a přijímat.

JS: Jedna posluchačka mi nedávno řekla já si tady tu atmosféru opravdu užívám, je to pro mě komplexní kulturní zážitek. U nás se pořád klasická hudba bere strašně vážně, jako že je úžasná a to ostatní je s prominutím póvl. To je samozřejmě nesmysl. Líbilo se mi třeba v Anglii, kde si hudebníci z klasiky rádi zahrajou s muzikanty z jiných žánrů. A to je dobře, takhle lidé dokážou k té klasice přijít.

Kdyby za vámi Jaroslav přišel tenkrt v pubertě a řekl - házím housle tady do skříně a zbláznil jsem se do rockové kytary, slyšel jsem Hladíka… Jak byste se zachovala?
LH: Mám pocit, že by ta situace nikdy nenastala. On k těm houslím tak přilnul, že by to asi neudělal.

JS: Děda mě vodil k Pilařovým, to ještě žil Karel Pilař, ročník 1899, zemřel v roce 1985. Už v té době restauroval nástroje. Mě fascinovaly nové housle, to ano, ale nejvíc se mi líbilo, když mi ukazoval ty staré, rozdělané, to znamená s otevřenou vrchní deskou, a já jsem zevnitř viděl všechny nápisy starých mistrů, třeba z roku 1740. Uměl o tom skvěle vypravovat.

Víme, že sbíráte staré housle.
JS: Sháním nástroje, které využívám v projektech, to znamená, že housle prezentuju. Sháním housle určitých značek. Točím celou historii evropských houslí, a protože jsem český patriot, tak se snažím preferovat především české nástroje.

Jaké máte přání do nového roku?
JS: Pokud mohu mluvit za sebe, tak bych si moc přál, aby spolu lidé více komunikovali. Technická revoluce s sebou nese odcizení a ty nesou problémy. Je třeba si uvědomit, že peníze nejsou hlavní cíl. Ukazuje se, že jakmile přijde krize a je nedostatek finančních prostředků, že peníze nejsou životním cílem. Člověk je potřebuje, aby přežil, ale stejně potřebuje, aby atmosféra kolem nás byla jiná. Nemá smysl šířit negativní energie po Evropě, to bychom už vedle sebe nemohli žít. Myslím, že jsme tvorové inteligentní, tak bychom tu hlavu měli používat ve správnou chvíli na správném místě. A přidat k tomu ještě srdce. Nějaké řešení to mít musí, a tak je třeba ho hledat.

25.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Počítání volebních hlasů.

V hradeckém kraji vystavili voliči účet i architektům krajské koalice

NOVÝ DOPRAVNÍ TERMINÁL postaví hned vedle vlakového nádraží. Co bude se stávajícím nevyhovujícím autobusovým nádražím, které stojí jen o pár metrů vedle je zatím ve hvězdách.

Bagr už hrábl do země, terminál pro autobusy bude příští rok

Březhradští se odvolali proti nebezpečné čističce

Hradec Králové - Spolek Zdravý a bezpečný Březhrad se odvolal proti povolení k provozu chemické čistírny odpadních vod v areálu bývalé březhradské Salmy.

Volební účast v kraji převýšila celostátní průměr. Na 12. mandát to nestačilo

Hradec Králové - Lidé v Královéhradeckém kraji jsou odpovědnější a k volbám jich chodívá více, než je celostátní průměr. Letos k volebním urnám dorazilo 63,25 procenta oprávněných voličů.

Triumf ANO, debakl levice, Bělobrádek uhájil křeslo o 173 hlasů

Královéhradecký kraj - Volby do Poslanecké sněmovny na území Královéhradeckého kraje de facto kopírovaly výsledek v celé České republice. Drtivým způsobem vyhrálo hnutí ANO, těžkou porážku utržily levicové strany.

Rybám uškodili predátoři a tuhá zima. Bude jich méně

Královéhradecko - Rybníky postupně vydávají svá šupinatá bohatství. Výlovy jsou v plném proudu a rybáři postupně hodnotí výsledky. Na ty závěrečné je ještě brzy, ale už teď je zřejmé, že se někde na celkovém množství ryb podepsala tuhá zima. Škodili také predátoři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení