Vystoupení skupiny Sarah & The Adams nabídlo téměř dvěma stovkám posluchačů pohodové písničky na pomezí jazzu, blues a country především ze druhého alba kapely s názvem Thank You .

Nekomplikovaná muzika v podání kvarteta hudebníků doprovázejících sympatickou a všestranně talentovanou hudebnici nadchla publikum tak, že si v závěru vyžádalo několik přídavků.

„Naše kapela hraje od roku 2011. Za čtyři roky jsme natočili dvě desky," prozrazuje ŠÁRKA ADÁMKOVÁ. „V dnešní sestavě působíme rok a půl. Jako poslední člen nás doplnil bubeník Martin Novák."

Jak se vaše skupina dávala 
dohromady?
Začínali jsme s kytaristou Michalem Gregorem. Ten oslovil basistu Rasťu Uhríka, jehož znal ze školy. Nakonec se přidal Pepa Štěpánek. Po natočení první desky My Place jsme si uvědomili, že nás to takhle baví. Tak jsme se dohodli, že začneme také společně veřejně vystupovat.

V hudebních kruzích jste přirovnávaná k americké hvězdě Norah Jones. Lichotí Vám to?
Je mi to jedno. Mám Norah Jones velmi ráda. Obdivuji ji. Přirovnání jsem chápala jako obrovský kompliment. Brala jsem to pozitivně, ale na tohle si nehraji. Dokonce mi to přijde směšné. Norah Jones je někde tady (znázorňuje rukou pomyslnou vysokou laťku) a já někde tady (ruka rapidně klesá dolů). Ovšem chápu, že podobnost v naší a její hudbě tady je. Hudební styl, který píšu, se dá přirovnat k prvním deskám Norah Jones. Ona je ale dnes už úplně jinde. Rozhodla se jít hodně do elektroniky. Proto teď už toto přirovnání značně pokulhává.

Máte konkrétní představu, kam chcete do budoucna směřovat?
Strašně moc si přeji, aby nám to nadále takhle fungovalo. Abychom mohli společně hrát. Aby se ozývali pořadatelé s nabídkami na vystoupení. To je jednoznačně můj největší sen. Je to velmi těžké. Současná situace v hudebním světě je velmi obtížná, protože lidi na koncerty moc nechodí, obzvlášť na kapely, které nejsou moc proslavené. Proto mají pořadatelé strach jít do podobných koncertů. Opakuji, mým snem je, aby kapela mohla hrát a nadále nám to 
v současné pohodě fungovalo.