Originální nápad v sešitovém formátu, který se rozevře pověšený na stěně, je dílem ředitele dobrušského Vlastivědného muzea Jiřího Macha.
„Vzal jsem si k ruce Dějiny města Dobrušky od Václava Matouše, který už bohužel nežije. Hledal jsem v knize události především z let končících devítkou, ale i neutrální záležitosti,“ popsal výběr fotografií Jiří Mach. Doplnil, že před lety už podobný kalendář tvořil. „Tehdy jsem vedle sebe porovnával současnost a minulost,“ připomněl předchozí práci Mach.

Snímky v letošním kalendáři často potvrdí, „že všechno už tu bylo“. Leden představuje fotografii největší sněhové kalamity z roku 1929, kdy podle citace z kroniky mrazem zamrzaly vodovody, praskala kůra stromů, do dna zamrzly i řeky a potoky.

Co se zdá naopak dnešní mladé generaci k neuvěření, zobrazuje v kalendáři únorový snímek. Mezi nedostatkové zboží patřily prací prášky, toaletní papír, ale i jízdní kola, šicí stroje, žárovky nebo automatické pračky. Na snímku z 80. let minulého století se totiž vine fronta u samoobsluhy na dobrušském náměstí.

V dubnu se majitel kalendáře bude dívat na fotografii rekvizice kostelních zvonů z roku 1942, v červenci si připomene návštěvu prezidenta T. G. Masaryka v Dobrušce v roce 1926, v prosince si zavzpomíná na veřejnou modlitbu královéhradeckého biskupa Otčenáška za československé vlastence v prosinci 1989. Bylo to jedno z jeho prvních veřejných vystoupení po nucené odmlce, kdy byl po smyšlených obviněních komunistickým režimem vězněn a po návratu z vězení donucen vykonávat manuální zaměstnání, např. v opočenské mlékárně. Až po revoluci roku 1989 se mohl vrátit do biskupského úřadu. Jedna z jeho prvních návštěv po diecézi vedla právě do Dobrušky. ⋌ (zen)