Petr Kakrda představuje výběr svých nejlepších fotografií z období, kdy se velmi intenzívně věnoval poznávání tajemství barev a tvarů, kterými jsme obklopeni. Většinu snímků přitom publikoval ve fotoknize, s níž obsadil čtvrté místo mezi 3 313 vzorky přihlášenými do soutěže Moje CEWE kniha 2014 a jejíž jeden výtisk věnoval Městské knihovně v Dobrušce, aby byla k dispozici široké čtenářské veřejnosti.
Co vedlo vystudovaného matematika, který se živí jako ekonom a účetní, k pylovým zrnkům či podobným detailům? „Už zhruba před třiceti lety, když existoval pouze analogický foťák, jsem chtěl vidět podstatu věci. Tak, jako matematik šťourá do všeho, i mě zajímalo, jak ve skutečnosti vypadá kámen nebo kytička. Při pohledu lupou toho moc člověk nevidí, proto jsem využil techniky, obzvláště digitální, která dává netušené možnosti. Ukazuje skutečnou podstatu a to mě zajímá. Vnějšek vidí každý, ale jak je vytvořen? Jsem ve své podstatě pedant, a tak hledám, hledám, až jsem našel to nejmenší. Třeba pylové zrnko," vysvětlil Karkda.

Zvětšeno dvěstěkrát

Z několika desítek prezentovaných makrofotografií, tvořících přehlídku běžným okem neviditelné krásy všude kolem nás, autor upozornil na snímky jeho srdci nejbližší: „Nejvíce si vážím příběhu jednoho malého kamene, nazvaného Velký malý kamenný vesmír. Ve skutečnosti se jedná o kamínek velikosti 4x2 cm. Na jedné z fotografií je jeho šestinásobná zvětšenina a na ní jsou vyznačeny oblasti, které jsou dále zvětšeny. Reálná předloha fotografií velikosti 40x40 cm je 1x1 nebo 2x2 milimetry. Vidíte tak něco, co je dvěstěnásobně zvětšeno. Věnoval jsem tomu několik týdnů loňského roku a byl jsem uchvácen," řekl Petr Kakrda.

Dále dodal, že netušil, jaká krása se dá najít na velmi malé ploše. Pro představu návštěvníků dokonce přidal fotografii Motýlí mlhoviny o velikosti tři světelné roky, pořízenou pomocí Hubbleova teleskopu. „Dle mého názoru jsou si fotografie velmi podobné, řekl bych téměř totožné," zdůraznil.
Úvodní slovo na vernisáži výstavy pronesl děkan Augustín Slaninka. Hovořil o tom, jak je v dnešní době každý jedinec od nejútlejšího věku hodnocen převážně podle výkonnosti, přitom v životě je důležité zcela něco jiného. „Většina zde vystavených fotografií zachycuje věci z Dobrušky, věci, s kterými se každodenně setkáváme, ale protože nám chybí hlubší a originální pohled, nevnímáme je," připomněl hostům slavnostního zahájení a pokračoval „Pokud nezajdeme do své hloubky, staneme se anonymní součástí globálního světa, ztratíme svoji originalitu. Pouze když se člověk ponoří do sebe, začne být originální. Bude mít svůj pohled na svět, a to nejen intelektuální, ale i ten srdcem."
Jeho myšlenky potvrdil svým vyznáním také Petr Kakrda: „Dávám do svých fotografií lásku a pokoru k přírodě. Co bychom byli bez přírody? Člověk se sice může cítit pánem tvorstva, ale příroda je mocná. Fotografie ukazují, jaká tajemství skrývá příroda. Pokud vidím na ulici pampelišku nebo spíše plevel, až při podrobném pohledu zjistím, že i plevel je nádherný. Technika, kterou používám, je pouze prostředkem k tomu, abych něco ukázal."

Dana Ehlová