Jak jste se dostal k tomu, že budete vystupovat zrovna v Kostelci?
Zavolal mi jeden z osvědčených lidí, že by chtěl, abych tu vystoupil, tak jsem na to kývl.

Znáte tento kraj, je vám něčím blízký?
Moc to tu neznám, určitě jsem tu ale už někde poblíž vystupoval. Jen si zrovna teď nevzpomínám. Za těch více než třicet let, co už jezdím s harmonikou, se to pamatuje těžko. Ale určitě jsem tu už někdy byl.

Vystupujete raději v takovýchto malých prostorech, nebo máte radši velká pódia?
To už je dané, mám rád malé scény a komorní prostory. Preferuji malé kluby a hospůdky, jako je právě tahle. Dělám to už třicet pět let, lidi se nemění. Miluju to domácké prostředí. Komorní atmosféra je nejlepší, jsem rád v kontaktu s návštěvníky. Popovídám si s nimi.

Máte již předem připravené hudební pásmo?
Spíše hodně improvizuji, záleží na tom, jací lidé přijdou. Záleží opravdu na situaci, hraji romantické, žalostivé, ale i bolestivé písně.

Vaše spektrum působnosti je opravdu široké, jak  to vše zvládáte i s osobním životem?
U mě převažuje ten osobní život, chci mu dávat vždy přednost. Hraju jen občas, na důchod dávám přednost rodině před profesním životem.

Co vaše literární kariéra?
Napsal jsem čtyři povídky, jsou to například hospodské, vesnické. Teď se hodně věnuji pohádkám.

K těm jste se dostal i díky svým dětem?
Ano, chtěl bych je vyprávět i doma. Pohádky dávají nejvíce svobody. Každý z nás byl někdy dítětem, k pohádkám máme všichni hodně blízko a já mám teď takové pohádkové období.