Vloni oslavil Rychnovský dětský sbor (RDS), jehož jste zakladatelem, 20 let od svého vzniku.  Počítal jste s takovou dlouhověkostí?
Počítal, protože jsem u takového sboru vyrostl.

Je pro vás 20 let sboru důvodem
k bilancování nebo se díváte stále dopředu?
Bilancovali jsme třeba v tom smyslu, že v jednom periodiku vycházel cyklus článků, které psala naše děvčata, kterým tak ošklivě říkáme „bejvalky". Tato forma měla velký ohlas, a když jsem texty četl, tak jsem vzpomínal na jednotlivé roky se sborem. Ale víc mě baví přemýšlet o tom, co bude.

Jak se narodilo rozhodnutí založit pěvecký sbor v Rychnově nad Kněžnou?
Do dvaceti let jsem vůbec netušil, co je to sbor. Pak jsem šel na pedagogickou fakultu a studoval obor hudební výchova-ruština. Až tam jsem začal se sólovým zpěvem a měl obrovskou kliku na kantory. Zpívání mě začalo bavit do té míry, že jsem uvažoval o profesionální dráze v divadle.  Pak mě ale oslovil profesor Skopal, který v té době založil v Hradci Králové chlapecký sbor a hledal k sobě asistenta sbormistra. Současně s tím jsem začal pracovat s ženským sborem Vokální harmonie.  Vznikla sborová závislost a sólové ambice šly stranou. Sborový svět je kouzelný, čestný, pravdivý, tvrdý, ale přátelský. Když mu propadnete, tak je to napořád.

A jak to bylo s tím Rychnovem?
Bylo to nečekané. Najednou přišla nabídka v té době neskutečná. Bylo to z velké části „dílo" bývalého starosty Jiřího Rokla, který řekl, že město vytvoří podmínky pro založení sboru, který ale musí mít své kvality. Slíbil mi podporu města, pokud se osvědčím. A druhým „otcem" je Pavel Kováříček – ředitel základní umělecké školy. Takže jsem šel do Rychnova s tím, že se založí něco, co bude fungovat věčně.

Vy pocházíte z Rychnova nad Kněžnou?
Ano, vystudoval jsem zdejší gymnázium, pak jsem si na deset let „odskočil" do Hradce Králové. Potom se vrátil zpátky a už bych neměnil.

Co vás k hudbě přivedlo?
U nás doma nikdo neměl hudební vzdělání, ale můj děda byl muzikant tzv. od Pánaboha. Co vzal do ruky, na to hrál a navíc krásně zpíval. Taťka na nic nehraje, ale nádherně zpívá. Mám rád koledu na Panském poli, kdy se sejde až 60 chlapů, chodí se od chalupy k chalupě, ujdeme přitom až 15 km, celou dobu se hraje na kytary, mandolíny, klarinet a taky zpívá. To jsou pro mě sváteční chvilky, kdy si zazpívám se svým tátou.

Zpívali vám doma rodiče a jakou písničku z dětství máte nejraději?
Rodiče byli horolezci a naše dětství jsme skoro každý víkend trávili ve skalách. Přes den byli naši nahoře a my s bráchou dole, a večer se sedělo u ohně a zpívalo. V muzice jsme žili tímto způsobem. Dodnes zpívám písničky, které jsem zpíval, když jsem byl malý. Ať to je třeba country, folk nebo české a moravské lidovky.

A co vaše rodina, zpívá s vámi?
Moje děti asi vycítily, že nemají jinou možnost (směje se). Po zkušenostech jiných kolegů jsem na ně netlačil, ale naštěstí s tím ani jeden z nich neměl problém. Nebo to aspoň dodnes neřekly. Barunka už letos maturuje, a ve sboru, bohužel, skončí.  Kája ještě chvilku vydrží a kromě toho hraje na saxofon, klarinet, flétny, kytaru …a to v různých kapelách i tělesech (Black Buřiňos, Band a Ska …). Manželka Eva – mimochodem seznámili jsme se samozřejmě ve sboru – dlouhá léta ve sborech zpívala a dnes dělá RDS manažerku. A nejstarší dcera Terezka vystudovala uměnovědy, takže naše rodina se masivně hrne za duševní potravou.

Máte nějaké motto?
(přemýšlí) Nikdy jsem si ho nezformuloval, ale nedávno jsme se doma bavili o jedné věci. Nebude to motto, ale názor, jak vnímat svět kolem sebe: Každý člověk je individualita, která má dobré a špatné vlastnosti, a já nemám právo ho hodnotit, protože on sám může své skutky chápat naprosto jinak než já. O své pravdě jej mohu přesvědčovat, ale nemohu mu ji vnucovat. A motto hudební: Není špatná muzika, jsou jen špatní muzikanti.

Dovedete si představit několik dní bez hudby – co byste dělal?
To si dovedu představit lehce. Strašně rád pracuji se dřevem – vyrábím nový nábytek, opravuji starožitný. Mám doma zařízenou dílnu a občas opravdu potřebuju být v tichu. Pak je ideální být „zalezlý" v dílně a klidně tam vydržím do půlnoci. Také nesmím zapomenout na vaření. Vařím rád a vždycky dlouho, s čímž se těžko smiřuje moje drahá žena. Ale zase si po sobě uklidím kuchyň. Velmi rekreačně provozuju také sport. Se synem jsme absolvovali potápěčský kurz, hrozně mě baví plavba na jachtě a mým snem jsou kapitánské zkoušky. Rád taky jezdím na běžkách a strašně rád čtu, až patologicky. Nakonec i mamka vzpomíná, že jako malý jsem si na WC četl toaletní papír. Když spím jinde než doma a nedá se tam číst, tak nemůžu usnout.

U RDS působíte jako manažer, sbormistr, jste také spoluautorem hudební učebnice, pořádal jste mezinárodní soutěže Chorus Camera i celostátní přehlídky dětských školních sborů. V jaké roli se cítíte nejlíp?
Mě v určité době baví třeba víc dělat manažera, ale pak se toho namlsám. Teď je zrovna období, kdy „stavíme" pořad o Keltech, takže v každé volné chvilce dělám aranžmá na písničky, což mě baví, ale postupně se tím taky unavím. Ta období se střídají, ale určitě nejhezčí je být se sborem.

V té souvislosti mě napadá, že musíte být, zejména během dlouhých cest a zájezdů i psychologem. Jak řešíte třecí plochy ve sboru?
Naše děti jsou zvyklé spolu žít, tak problémů nebývá mnoho. Na zájezdy jsou už 20 let vybaveny turistickou brožurkou, jejíž úvod je vždy stejný a humorně upozorňuje na možná úskalí cesty. Navíc zážitků je tolik, že překryjí drobné nesrovnalosti.

A psychologie?
U sbormistrů platí, že třetina práce je muzika, třetina organizační věci a třetina je psychologie. Musíte děti přesvědčit, že zpíváním ve sboru dělají nejlepší věc na světě. Navíc je to nastaveno tak, že do školy se chodit musí, ale do sboru naopak může až po splnění určitých kritérií. Vedle toho řešíme krátkodobé psychologické problémy, např. jak namotivovat děti, aby zazpívaly dobře na koncertě, protože každý den je samozřejmě jiný, střídají se prostředí, v nichž vystupujeme atd. Připadám si někdy jako generál, který mluví ke svým vojákům před bitvou. Jen je nutné volit rétoriku podle konkrétní situace. Stres může být v zákulisí, na jeviště však nepatří. Psychologie je opravdu důležitá, jako obor by mě moc bavila a myslím si, že spojení studia psychologie s hudební výchovou by bylo úplně ideální.

Dokážete v okamžiku, kdy zvedáte před vystoupením taktovku, odhadnout, zda koncert bude dobrý?
Já zvedám jenom ruce, ale většinou ano, po prvních tónech to odhadnu. Většinou je to v pohodě, někdy je to slabší, ale dá se s tím něco provést. No, a někdy je to beznaděj. Pak zbývá jen přežít a jsou to velmi, velmi, dlouhé minuty. Naštěstí zřídka. Sbormistrování je dřina.

A jak se cítíte během koncertů, jako byl třeba loňský křest vánočního CD, na nichž nemáte taktovku v ruce?
Jsem nervózní. Ale na druhou stranu vím, že když diriguje Pavel Plašil z Malého týnišťského big bandu, tak nemusím mít obavy. To je nesmírně pozitivní člověk, který všechno zvládne s nadhledem, profesionálně a v naprosté pohodě. Výhoda je: jdete se klanět a ruce nebolí.

Umíte si představit váš sbor za dalších dvacet let?
Umím. Sbor bude pořád stejný, třeba i lepší, na jevišti budou děti našich dětí, a místo mne bude pravděpodobně mávat rukama někdo jiný. Člověk musí umět včas odejít a já doufám, že ten správný okamžik poznám a budu mít vůli to rozhodnutí učinit. Víte, pro děti je sbormistr motor, který je neustále žene dopředu a motor, který má najeto 50 let, a to bych v té době měl, nutně musí ztratit na výkonu. Důležité je mít připravený nový a dobrý. A to my máme.

Vizitka

KAREL ŠTRÉGL
* 1964
sbormistr a umělecký vedoucí Rychnovského dětského sboru

Absolvoval Univerzitu Hradec Králové. Pracoval jako asistent sbormistra Jiřího Skopala v chlapeckém sboru Boni Pueri a současně byl také sbormistrem a uměleckým vedoucím ženského sboru Vokální harmonie v Hradci Králové. Byl spoluzakladatelem a presidentem mezinárodní soutěže komorních sborů Chorus camera.

V roce 1992 založil Rychnovský dětský sbor. Pracuje také jako lektor seminářů pro sbormistry
a porotce sborových soutěží.

Je členem umělecké rady pro dětský sborový zpěv NIPOS ARTAMA a spoluautorem učebnice Hudební abeceda.

Je ženatý a má tři děti.