Byl především katolickým knězem se vším všudy. I když nenáviděl zlořády tehdejší církve, svoji církev miloval a kdyby se dnes z ničeho nic objevil ve Vatikánu, nejspíš by se nestačil divit, jak se jeho reformační úsilí ujalo. Zavádějící je spojovat husitství s Husem. Nedovedu si představit Husa vedle Žižky, jak žehná bojovým šikům a modlí se, aby povraždily co nejvíc katolíků, anebo jak nedočkavě vyhlíží návrat „spanilých jízd“.

Hus byl rebelant, ale nebyl nepřítel a když už neměl někoho v lásce, tak to byli Němci, ale také jenom někteří. Na jeho popud Václav IV. vydává v lednu 1409 „Dekret kutnohorský“, kterým se mění poměr hlasů na univerzitě, a němečtí mistři ztrácejí většinu. Hus je zvolen rektorem a ocitá se na vrcholu svého vlivu.

Byly by to pouhé spekulace, kdybychom v Husově jednání hledali něco jiného než touhu po pravdě ve světle pravdy poznané - samozřejmě podle Božího slova. Jeho nepřátelé - tehdejší, pozdější i současní - z něho dělali a dělají kacíře.

Když Hus nenašel pochopení u církve, prohlásil, že svou při svěřuje do rukou Ježíše Krista. 6. července roku 1415 byl zaživa upálen.

ERWIN KUKUCZKA